Alois Jirásek

U NÁS III
OSETEK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

LI.

Když Hilma sirotek uslyšel tak znenadání, jaká změna mu nastává, přiběhl z fary jako u vidění a ještě první dny byl jako ve snách. Chvílemi se mu zdálo, že to není pravda, že to není možná; než mistr o tom mluvil doopravdy i Čejchanka, a pak se již přípravy dály na jeho cestu a pobyt v Praze. V ten čas také ucítil po prvé hlod závisti, když se mu někteří z kamarádů vysmívali, to že toho je, malířem, aby si nemyslil, že bude takovým mazalem, však že oni ho z Prahy zas poženou.

Bodalo jej to, protože si nic nemyslil, protože nezpýchl a divil se, jak to mohou říkat, zvláště to, že jej z Prahy zas poženou.

Než to přelétlo jako mrak, jinak bylo hochovi volno; někdy, když jej uchvátilo radostné pomyšlení, zdálo se mu, jako by se měl vznésti. Míval však také chvíle obav a teskných úvah, přijmou-li jej v Praze, nepošlou-li jej opravdu zase domů, a kdyby musil zase na řemeslo, jakou by měl hanbu.

Hned jak mu farář oznámil, co s ním bude, vzpomněl Hilma, jak se jen trochu probral z prvního radostného omámení, co řekne starý Málek pašerák. Když se pak blížil čas odjezdu, sháněl se Hilma po něm, aby mu mohl dáti s pánem Bohem. Sběhl dolů k Lhotákom zeptat se na něj, ač také jej hnalo k nim, to že se ho budou ptát, a on že se jim bude moci pochlubit.

Málka tam nestihl, a Lhotákovi nevěděli, přijde-li, staví-li se u nich. Lhotáková se hocha dost vyptávala a divila se, inu, inu, že vždycky říkala, soukat ne, kozu pást, to ne, ale panáčky malovat to jo.

U Lhotáků se Hilmovi překmitl myslí betlem, jak ho tu stavěl, jak to bylo pěkné, a uvažoval vraceje se, co s ním bude, neostane-li na půdě, snad že ho mistr postaví, a že by mu ještě třeba na něj přimaloval.

Po dva dny, vždycky k večeru, vyběhl si za draha na polní cestu vedoucí ke Žďárkům a k nedalekým hranicím, kdyby snad tu starého Málka potkal. Vyhlížel ho a zadíval se při tom maně na kopce, které míval kolem, když ještě sloužil ve Žďárkách u Sedleckých za skotáka, když se měl tak zle. Kolikrát na ně neviděl pro slzy, když měl hlad a když na něj padl strach, jak bude selka zase nadávat, až přižene, a jak ho sedlák bude třeba pro nic prát nebo bičem šňápat.

Vzpomínaje na ty kruté dni seděl u cesty ve břehu, na němž se chvěly modré zvonečky v mateřídoušce mezi rudými slzičkami; zraky jeho tkvěly na skalnatém Boru, obracely se po vrších a kopcích dál k vysokému Vrchmezí v temně modrých lesích. U Prahy že asi takové kopce nejsou, uvažoval, tam že jsou jen samé domy a samé zděné, žádné dřevěné chalupy a žádné došky, jak mu vypravoval mistr, a ten Prahu zná z vojny, když v Praze kolik neděl ležal. Jak to tam asi je – Praha byla hochovi báječným městem, jehož se lekal a na něž se těšil. Jak to tam je – Samé vysoké domy jako kostely, povídal mistr, a kostelů co tam je a jakých krásných, a co v nich obrazů a jakých!

Lesy se tměly, když se vytrhl a klusal zase domů, nedočkav se starého Málka. Ten čekal na něj, u nich, u Čejchanů. Hilma zvěděl o něm na síni, když zaslechl jej (...)

(......)