Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X.

Nevrátil se hned domů, nýbrž došel přece do hospody, aby se přeptal, kam Řehákové jedou, a vrátí-li se snad. Uslyšel, že se nevrátí. Měl tedy jistotu, než nezašel do svého statku. Zdržel se drahnou chvíli, a když se pak vracel, zamířil rovnou na pole podívat se, co dělají noví koně.

Pacholek si podsedního chválil, ale na náručního zle naříkal, to že je mrcha zlá, ne-li janek, že si zas už umanul a nechtěl s místa, ne a ne. Obava Domáňova se tvrdila. Koni už nevěřil, nicméně se na pacholka obroukl, aby sám sebe ohradil, ač si byl vědom, že sám to zavinil.

Proto se také nechtěl hned se ženou sejíti. Častokráte již pocítil její duševní převahu, její silnější vůli, kolikrát už se ukázalo, že lépe soudila a radila, nežli jak on zamýšlel a jednal. Teď měla zase pravdu. Vyhýbal se jí, a když se vyhnouti nemohl, nemluvil nic, nežli co musil. Byl nevrlý, že mu s těmi koňmi tak zmehlo; netěšili ho, když se jasně ukázalo, že náruční je nepravý.

Selka mu nic nevyčetla, ale že jí šlo o statek, ozvala se a znovu radila, ať jedná s Řeháky, aby mu vrátili koně anebo aby se poradil a handlíře žaloval. Zamítl všecko a drsně, ať si selka své moudro nechá. Tak chodili zase kolem sebe, on černě jako mrak, popudlivý, selka uražená, ač na pohled klidná.

Do toho dusného ovzduší přišla mimo nadání padolská Dušánková. Selka se zarazila nad tou návštěvou, neboť hned jak matku shlédla, obešlo ji tušení, že nejde jen tak, na ni se podívat, nýbrž že je toho jiná příčina.

Mezi ní a Dušánkovou nebylo již, jako bývalo. Tvrdé naléhání matčino, aby Anna nechala spomocníka a vzala si Dománě, změnilo mnoho. Anna musila poslechnout, ale tou svatbou zahořklo jí srdce proti matce a hořklo i chladlo ještě citelněji, poněvadž Dušánková i pak, když si jí Anna stěžovala, jaký muž je, jak s ní jedná, jak se změnil, zetě omlouvala a byla spíše při něm nežli při ní.

Necítila dceřina trapného poměru; Dušánkovou pořád oslňovalo a utěšovalo, že je Anna hospodyní na velkém, bohatém statku, a že si může dopřát, čeho chce. Nadhazovala jí, radila, ať tedy muže nedbá, když je tak divný, ať si dělá, co chce, ona zas, Anna, že může také po svém jednat; ať si kupuje, co by ji těšilo, na šaty, šátky, granáty, ať si přeje, a když muž má v hospodě spolky, ať to taky udělá, proč by si nepozvala na přástvu, proč by nevystrojila někdy malou traktaci známým, třeba i Padolské by si mohla pozvat, však že ke všemu může a že by třeba mohla mít ještě peníze.

Na tu radu pohnula Anna jenom dlaní a smutně i jako s opovržením se usmála a řekla:

„Byly by to hříšný vejlohy a šlo by z Domáňova. Tajně nebudu brát nic a říkat mu taky ne, jen o to, co chce hospodářství, co musí být. A taky koho takový věci těší; mě ne. Co je z toho: trochu klevet. A ostatek, když není mysel spokojená –“

Tomu zas Dušánková nerozuměla, a dcera jí dále nic nevykládala; také si už jí nepostěžovala, neřku-li aby se jí svěřila, jak jí bývá smutno a tak prázdno, že ji tu nic netěší, jen práce, a kdyby té nebylo (...)

(......)