Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX.

Mladý Domáň sháněl za svobodna, kdy jej tatík držel zkrátka na řemeni, jen drobnou parádu, stříbrné prsteny, řetízky ke stříbrným hodinkám, zvláštní nůž, pěkně kované nebo vyřezávané dýmky. Když se mu něco takového zalíbilo, hned chytil, byl po tom žhavý a opatřil si to, kdyby sebe většího „schoře“ musil udělat, sebe dráž koupit nebo přeplatit. Starý Domáň říkával, že je chtiuka všeho žádostivý, ale při tom nestálý jako když se chasa^[5] na párání^[6] třese, ale když je má, hned je zase zahodí.

Mladý všecko zase vyměňoval, vášnivě rád „handloval“, a když to ono, co jej už omrzelo, nemohl vyměnit, prodal to třeba za polovičku a třeba ještě laciněji.

Když se pak ujímal hospodářství, ale ještě svobodný, byli by mu, kdyby šlo po jeho, nestačili dva řemenáři, jak chtěl všecky starší chomouty a všecko řemení odklidit a nahradit novým. Ale to ještě také starý poroučel. Novou bryčku však a nové řemení, nové saně a nové drkáče povoliti musil. Starého jen pochovali, a již obracel mladý v jeho živnosti skoro vše na ruby; v kolně a v konírně nejvíce.

Mladý Domáň vyměnil ihned zánovní svou bryčku za novou, na kterou přidal hromadu zlatých. Přes tu chvíli zašel nebo zajel do města objednat, koupit to ono; řemenář, sedlář docházeli do statku Domáňova skoro každé soboty a po každé s nějakým dílem, většinou novým.

Když byly nové chomouty, nový postroj i nové sedlo a panské řemeny k němu, musili být i noví koně. Tak pustil se mladý Domáň do něčeho, před čímž jej nebožtík táta často varoval a po každé důtklivě, aby se chránil, a má-li dobré koně, aby jich zbytečně nevyměňoval nebo nových nekupoval.

Varovný hlas zkušeného, starého hospodáře umlkl. Mladý byl volný a přicházela pokušení ne maně a nahodile, nýbrž na něj nastrojená. První jej do něho uváděl ten, který sám svou minulostí a svým osudem mohl mu býti výstražným příkladem, Vojtěch Korda, kdysi velký sedlák ve Vysoké Srbské, pak koňský handlíř, teď jenom chudý mejklíř, který už jen pomáhal koňařům obchodníkům. Na trhy s nimi jezdil, obchody jim sháněl a prostředkoval, z mejklů žil, o litkách^[7] pil, kde mohl v kartách se přiživil, a vlastně ani stálého bytu neměl.

Nocoval, kde se dalo, u handlířů, na statcích, když obcházel vesnicemi, v hospodách třeba na lavici, o koňských trzích v konírně na slámě. Za mlada jezdíval na pěším koni, když se ucházel o nevěstu na Čertovině, urostlý, pěkný a hýřivý. Tam nejednou o muzice nechal celou stovku, když třeba celou muziku držel a když se předháněl s mladým svobodníkem z Rybníků, z velkého, kdysi zemanského statku, když z furie a bujnosti za všecky platil, ale také každému poručil, aby až jednou odtancuje, skočil do kuchyně, tam hrnek popadl a uhodil jím pak do prostřed kola.

To všecko bláznění draho platil a draho také zkušenost, když se pak dal na koňařství, když jezdil na trhy do Ústí i do Chrudimě a když o těch trzích i karet se chytil. Až celý svůj veliký les zmarnil v koních a v kartách prohrál, les, pole, statek a všechno, až mu (...)

(......)