Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XI.

Mladá Domáňová hleděla za ní. V ten okamžik ucítila výčitku, že ji tak nechala odejít, že byla na ni tvrdá. Než hned se v duchu hájila, že maminka mohla mít také uznání a nechtít na ní, aby se tak ponižovala; a kdož ví, jak je u nich doma. Škoda, že tatínek sám nepřišel – Šla za ní v myšlenkách domů a setkala se – s Kalistou.

Myslila na něj, že odejde, nadobro odejde, a proč. Chce sám odtud. Do kraje se dostane, daleko, povídala maminka, a že si tam bude hledat štěstí, že si nějakou krajačku vybere.

Když to prve od matky slyšela, v nitru jí zaškublo. Teď když si na to vzpomněla, ozvalo se jí pevně a jistotně, že ne, ó, že ne, a tou jistotou jí mile i teskně zatrnulo.

Uvidí-li ho ještě – Jak to pomyslila, strach a teskno jí srdcem zachvěly, a vtom se jí mihlo, že kdyby šla sama do Padolí – – Ale jak teď, když maminka tak odešla.

Když vstupovala branou do nádvoří, zahlédla na záspi u konírny cizího muže v modrém, ošumělém burnusu a v chlupatém, hrubém klobouce. Nachyloval se do konírny a s někým tam rozprávěl. Korda, mejklíř! Poznala ho na první pohled. Už je tu zas! Co chce –

S nechutí se na něj podívala a rychle a tiše vběhla na zásep a odtud zrovna vskočila do síně, aby jí neshlédl, aby nemusila na něj promluvit. Také ve světnici se nezdržela, aby s ním se nesetkala.

Nesetkala, protože nevstoupil a protože ona z komory přes práh nekročila, ani když od děvečky zaslechla, že hospodář dal z kolny vytáhnouti bryčku, že někam pojede.

„Co Korda.“

„Ten pojede s ním, je pořád s hospodářem.“

„Kam se chystají?“

„To nevím; ale už budou zapřahat.“

Domáňová čekala, přijde-li muž, bude-li se po ní, ne shánět, ale zeptá-li se alespoň. Ve světnici byl i v sedničce, tam zásuvku u stolu, kdež měl peníze, otvíral a zavíral, ženu však jménem nezavolal ani se po ní neptal, ani nevzkázal, kam jede a kdy se vrátí a co tak najednou. To zas ten mejklíř ho balamutí, dědek. Do sednice ani nevkročil, však ví – Vyšla do světnice, když muž odešel, a držela se pak víc u oken, a to zúmyslu. Kolikrát stanula v okně, a muž stoje u koní, jež Korda s pacholkem zapřahal, ji viděl, jistě ji viděl, ale jako by jí tam ani nebylo. Ani pak, když vsedl, když s Kordou vyjížděl ze statku, ani hlavu neobrátil, ani se neohlédl.

Buď ten starý mejklíř přišel a zase jej omámil, nebo si muž sám pro něj vzkázal, aby ona nevěděla; snad aby zase pomohl odbýt koně. Muže již zase mrzí, má je na odbyt a třeba shání zase jiné; nebo mu Korda nějaké již poradil. Proto on do světnice ani nepáchl, aby se ho snad neoptala.

Vytkla si, že měla přece vyjít a sama se optat, jistě že se chystá zase nějaký handl a z toho škoda, a po handli zase pití a karty, a karty. Daleko asi nejedou. Trh nikde není. Kam by jeli dál teď pozdě odpoledne. Zato se také pozdě vrátí, až v noci. A jak –

Mladá selka obcházela, poručila to ono, sama pracovala, ale vše konala roztržitě. Myšlenky jí pořád utíkaly. Ustávala také i stála, nevědouc, zabrána v myšlení. Všecko se jí míhalo (...)

(......)