Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI.

Když vystoupila v Praze z dusného dostavníku, zamířila rovnou k „zlatému bažantu“, ačkoli předtím se rozhodovala, že zajde nejprve k manželům Krajíčkovým. Než nyní ji zrovna cosi vedlo do hospody, kdež otec míval svůj byt a sklad zboží a kdež také zemřel. Došla tam dobře; pamatovalať si cestu, a také, když vstoupila na nádvoří zájezdního hostince, plné těžkých vozů i lehčích bryček, připadalo jí, jako by tu nedávno byla a jako by tu otec dosud meškal. Tak živě se jí vynořily dojmy z první návštěvy v čas korunovace.

Vrchní podomek se na ni upamatoval a poznal ji, když se mu přihlásila, ale neuvítal ji ochotně a vlídně. Zavedl ji k majiteli hospody, jenž ji přijal líp, lituje nebožtíka pantáty, svého stálého hosta, jenž léta sem zajížděl. Tu se také dověděla podrobnosti o posledních okamžicích svého otce, že odpoledne před nocí, které zemřel, se vrátil z města, kdež chodil po obchodu, a s ním že zasedl pan Krajíček, který přišel o něco později. Navečer zastavila se u nich také paní Krajíčková; ale to již dlouho neseděli. Dušánek, jak dceři teď vypravovali, pojednou vstal, že mu je nevolno, a šel do své světničky. Manželé Krajíčkovi jej tam vyprovodili.

Za hodnou chvíli, bylo již tma, vrátila se paní Krajíčková, oznamujíc, že pan Dušánek ulehl, že mu není dobře, ale aby se nestarali, že muž, jako Krajíček, je u něho, ona že jde domů a že se staví také pro koření, že je panu Dušánkovi přinese.

Nikdo tím nebyl překvapen, ani si toho hrubě nepovšimli v tom ruchu a šumu plné hospody. Nestarali se také, přinesla-li Krajíčková koření čili nic. Jen stará posluhovačka pak vypravovala, že paní Krajíčkovou viděla, ale to že už bylo hodně pozdě, okolo desáté, to že odcházela z bytu pana Dušánka.

„Odcházela?“ divila se Domáňová.

„Ano, tak to posluhovačka povídala,“ přisvědčil hospodský a pokračoval ve své zprávě:

„A ještě se paní Krajíčkové optala, jak je panu Dušánkovi, že by mu třeba posloužila, ale paní Krajíčková hned, to že není potřeba, že je panu Dušánkovi líp a že tam je muž, jako Krajíček.“

„Pan Krajíček byl pořád u tatínka?“

„Podle všeho byl.“

„Celou noc?“

„To nevím; on říkal, že tam ostal do půlnoci a tu že šel domů, protože vašemu pantatínkovi prý bylo líp a také usnul. Ráno – vlastně po ránu, přišel pan Krajíček zas a rovnou k panu Dušánkovi, ale jen se tam otočil, už vyběhl všechen ulekaný a přilítl mně oznámit, že je pan Dušánek v pánu, že v noci zemřel, to že ho jistě trefil šlak.“

Mladá Domáňová, jež naslouchala vzrušeně, ale nehýbajíc se, při tomto se zachvěla lítostí, že otec zemřel tak sám a opuštěn, a zaplakala. Hospodský ji těšil, že už není nic platno, a že se pak o nebožtíka staral, že mu vypravil slušný pohřeb.

„A co se přece stalo tatínkovi?“

„Šlak, šlak, jak doktoři uznali. Byli tu zrovna dva.“

„Kde je pochován –“

„Na Olšanech; až tam zítra půjdete, dnes už je pozdě, dám vám ukázat. A co se ostatního týče, jako pořádnosti –“

Vypravoval, co všecko udělal, že všecko ihned oznámil (...)

(......)