Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXXII.

Doubenus neměl toho dne na faře žádného stání. Ještě dopoledne v neobyčejnou chvíli zaskočil si ke Krůčkom do krámu na čtvrtku; sice si mnul dost ruce, to že tam fučí, obzvláště pod farskou kůlnou, že se člověk musí ohřát, že by nevydržal, ale hned, jak čtvrtku obrátil, spustil o tom, co se na faře událo, jak Šimůnek musil jemnostpána pěkně odprosit a jemu, Doubenovi, že také ruku podal, to že má za ty nectné řeči. Ze široka, od Adama to vykládal, při čemž na klání zapomněl, ještě čtvrtku vypil, nežli se zase vypravil, paty k sobě, špičky ven, na faru pod kolnu, zahřátý samožitnou i svým vítězstvím.

Ještě obšírnější výklad měl o Šimůnkovi večer v langrovské hospodě, takřka na samém bojišti, odkudž měl to malování na tváři pod okem. Než v tu chvíli jeho novina nebyla novinou, poněvadž už přes celý den poletovala Padolím, skoro celým, nejvíce však jeho střediskem „městečkem“ či rynkem, z domu do domu, ze zděných do dřevěných, z podsíně na podsíň, k statui, pod čtyřmi jasany, k studnicím, do stodol, do vytopených světnic hospodářův i podruhů.

Ještě dopoledne přichvátal s tou novinou Matějka „sejkora“ k „ikauci“ komisarovi, jenž přehlížel „poštu“ právě z Náchoda donesenou, kterážto „pošta“ byly všeho všudy tři listy, jeden na faru, druhý Kalinovi kostelníkovi od syna studenta z Prahy a třetí z Italie do Žďárek, vsi; toto psaní s německou, nemotorně napsanou adresou došlo až sem z Verony od žďáreckého synka sloužícího u hradeckého pluku, který toho času měl jméno Reisinger.

Komisar Tuschl vyslovil se ostře o Šimůnkovi a tenkráte nebyl proti komisarovi nikdo, ani sám Černý Vacek; anobrž přisvědčil a pochválil, když „sejkora“ roznášel, jak se jeho velitel vyslovil, to že bylo na Šimůnka málo, on, komisar, že by ten „sakrmenský potvor“ natáhl na lajc a vzal žílu a že by Šimůnkoj „vyšízl“, že by mu to nikdo nesmazal.

Šimůnek vrátiv se z fary domů, nevylezl ze stavení za celý den ani na krok, a také večer zůstal doma. Tak i první dny po tom málo vycházel a za dlouhý čas nestavil se u Čejchanů ve dne, neřku-li večer na toulku do „sněmu“.

Farář se o všem doslechl od kostelníkův i od panímámy, která mu s patrným potěšením oznamovala, jak Šimůnek pochodil, že nikdo není při něm. O tom se doslechl také u „zeleného stromu“ u kulatého, empirového stolu ve své společnosti, kamž po delší době zase přišel. Ty zprávy přijímal mlčky, pokývl hlavou nebo se trpce usmál; také i řekl, aby dali Šimůnkovi pokoj, že když odprosil a že když mu je odpuštěno, aby ho dál už nedráždili.

Šimůnkovi pak nejvíce pomohla nová událost. Roznesloť se, že Hladina, který se před nějakým rokem přistěhoval do Padolí, o kterémž byla jedna řeč, že ve své osamělé chalupě na dolejším konci zlodějstvo přechovává, dal půlpanskému Padolí opravdu skutečně vale. To bylo dílo Ondřeje Tuschla, komisara, jenž hned, jak se do Padolí dostal, pustil hrůzu na Hladinu, zavolal si jej na Kamenici do rychtářovy světnice a chodil pak na něj v noci dozírat.

Tyto noční (...)

(......)