Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XL.

Koncem zimy toho roku 1845 přicházely svízele a starosti na padolskou faru zrovna hustě. Hlavně se peněz do díla nedostávalo. Zásoba šichtmistrova velmi seschla, farář už vypůjčoval. Někdy na krátký čas dole u Klimše, jemuž se znamenitě dařilo a jenž zvláště na obilí mnoho vydělával, častěji u pláteníka Kopeckého ve Zbečníku nebo u dobrých známých v Roketníku. Menší částky splatil jak mohl brzo, větší zůstávaly. On, jemuž dluhy odjakživa byly protivny, zabřídal do nich hloub a hloub.

Z toho, co bratru mlynáři půjčil před čtyřmi roky, nejen že nic nedostal, ale ještě k tomu připůjčil počátkem postu. Přišel bratr, líčil neblahý svůj stav, který se zhoršil předloni tím suchem a loni tou hroznou povodní, uháněl bratra faráře tím, že bez okamžité pomoci propadne mu mlýn, při čemž nepřímo vyčítal i prosil. Prosil on, prosila stará matka.

Farář dal vše, co měl na výplatu havířům uchystáno. Sotva bratr odešel, vypravil se znovu tu sumu vypůjčit. Lidé, u kterých vypůjčoval, dosud mu vždycky ochotně a leckde s patrným potěšením vyhověli; nicméně jej hnětlo, že musil říkat. Chodil nerad i když byli tak ochotni. Za poslední však částkou, kterou sháněl, musil na dvě místa. Pláteník v Roketníku mu odřekl, že na tu chvíli nemůže, že nemá, ale za týden že budou peníze, pak že s největší ochotou.

Farář odcházel na oko klidný, v nitru však rozmrzen, ne na pláteníka, ale na své příbuzné, do čeho se skrze ně dostal, jaké cesty musí konati. Připomínal si, že již učinil dost a že by mohl vystoupiti ze spolku. Ta myšlenka té chvíle jej ovládla, ale když přinesl peníze a uvažoval, že by měl bratra nechat v nejhorším, a že snad přece už uhodí na uhlí, neozval se bratrovi.

Za týden však zatrnul náhlou obavou. V štole za papírnou uhodili na překážku, takže dílo počalo váznout. Vrstva lupku došla, byli zase ve skále. Farář se lekal, že bude jako při dřívějším díle, že skálu nepřemohou, že je zase vypudí z díla, a bude konec, bude zase nějaký tisíc marně zahrabaný.

Farář vstoupiv s bratrem do štoly sám se přesvědčil, že je zle; domů šel velkou oklikou chodě polem nahoře i zádušním lesem a přece se ještě neklidný vrátil na faru, nemluvný, a přecházel pak dlouho do noci svým pokojem. Ráno po mši si dal zapřáhnout a vyjel k dolům do Svatoňovic, kdež právě meškal vyšší báňský úředník, o němž se farář nedávno doslechl. Jel za ním, chtěl s ním promluvit a poradit se s ním.

Havlovický projel Kostelcem ani se tu nezastaviv, ani se po faře neohlédnuv. Rovněž tak chtěl učiniti na zpáteční cestě, když si vezl slib dotčeného báňského znalce, že se přijde do Padolí na jámu podívat. Než na této zpáteční cestě musil se farář v Kostelci chtěj nechtěj zastavit. Již minul kostel i faru a chtěl také minouti zájezdní hospodu blízko fary, ale tam u té hospody zavolal na něj hlas, pro který poručil kočímu, aby zastavil. Farář volal, ne však zdejší „pan bratr“, nýbrž strouženský pastor Bergmann. Tomu se nemohl vyhnouti; ano byl rád, že se s ním setkal, třeba že (...)

(......)