Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLVI.

Společnost kulatého, empirového stolu „u zeleného stromu“, kterýž stůl mezi půlpány padolskými byl pokládán za panský, byla tou dobou chudší o dva členy. Místo bývalého faráře nezasedl nový, a šichtmistr se teď u stolu ani neukázal. Dolejší mlynář řekl, že sedí jako vejr na staré faře a farář Javůrek že by ho nejraději odtud vykouřil.

„Povídal,“ přisvědčil učitel, „bodejť, tuhle, že stará fara se musí rozbourat, že překáží, že si jako pan farář, nemůže zahradu jak se patří upravit, fara že musí pryč.“

Mluvili o šichtmistrovi, jak nechce polevit, že se tím zakrvácí, nenajde-li pomoc, tady ta štola pod bukem že také povede sotva na uhlí; mluvili o šichtmistrovi, mluvili o bratru děkanovi, s nímž byli ve větším styku nežli s novým farářem. Každou chvíli takřka jej někdo v Náchodě viděl nebo s ním mluvil, Klimeš pak, jako opatrovník přádelní školy k němu docházel a přinášel od něho pozdravy a zprávy, jak se zabral všechen do těch přádelních škol, že zařídil školu v Skalici, tu že si chválí, tam že je čtyřicet děvčat a že mají šikovnou učitelku, pannu Mojžíšovu, ta že se také v Adrspachu vyučila. Než to také Klimeš přinesl, že se náchodská škola tuze nedaří, Náchodští že tomu nepřejí, zvláště přezáci, kteří prodávají a vydávají fabrickou přízi, a vůbec, že si děkan kolikrát povzdechl, když byla o tom řeč a když si Padolí připomenul; tam, v Náchodě, že asi není tak spokojen, jako byl tady.

Před samými žněmi jednou navečer seděli u stolu bez učitele, ale čekali na něj. Odešel ráno do Náchoda do zvláštního shromáždění do konference, jak to jmenoval, kterou svolal vikář Havlovický, schůzi všech učitelů. Čekali na učitele, čekali, co přinese; zajímalo je i k vůli němu i k vůli bývalému faráři.

Zardělý, v zaprášené obuvi, vstoupil učitel mezi ně, a hned ode dveří volal: „Lidičky, to jste tam měli být!“ Jen dosedl, jen se napil, už vykládal, že je starý kantor, že taky něco ví a zkusil, ale takhle jak jim pan farář vykládal o nedělních školách opakovních, to že by stálo za to, aby to vytiskli, a jak hned, když mezi ně vstoupil a na ně promluvil svým srdečným hlasem a přátelsky: „Ctění páni učitelové“, to že bylo jako v kostele a všichni principálové, staří šedivci, i holobradí spomocníci, jak všecko naslouchalo, když vykládal, že jako každý přítel lidstva i mládeže uznává a cítí obtížnost a břemena učitelského stavu, ale i svou nepostačitelnost zvláště v tom, aby jim vymohl zasloužilého zaopatření, zvláště mladšímu učitelstvu, ale že nemohl opominouti je pozvati k společným poradám, aby projevili, co duše žádá i srdce cítí.

„Ah to vám koukali, když vykládal, co je škola, nač, že není k tomu jen zřízena, aby se zákon zachovával, zkouška odbyla, aby se dosáhlo vysvědčení potřebné k učení se řemeslu nebo vstoupení do stavu manželského, nebo aby se poslal honosný přehled úřadům, nýbrž aby se děti pro šťastnější život připravily a do něho uvedly. A když povídal, co kde na školách shledal pěkného i nedokonalého, a zvláště jak (...)

(......)