Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XLIX.

Tak „polem pracovala“ padolská garda. V tom válečném opojení míjel den za dnem přerychle, od března do plného jara, a bylo tenkráte krásné, jako chvilka. Jedno vybojovala garda bez boje jenom tím, že byla: úplné bezpečnosti majetku. Zlodějství všechno jako by vítr odnesl. V Padolí se teď nic neztratilo, i když nikde nic nezamykali.

Kulatý stůl „u modré hvězdy“ jako štáb půlpanské gardy vzrušoval se novinami ze světa, co se děje v Praze, ve Vídni, v Uhrách, v Italii. O to se rozčilovali nejvíce Klimeš, nadporučík, a Marek Teller, t. č. vojanský, gardový felčar. Mužstvo samo udržovaly ve vojanském opojení zprávy ze sousedství od bratrských sborů, jmenovitě v Kostelci a v Náchodě. S nadšeným uznáním přijali zprávu, že sám děkan Havlovický se dal ke gardě i s kaplany, že jest jejich polním farářem a že nosí také placatou čepici se stříbrným a červeným prýmkem, kaplani také a kokardu na kabátě červenobílomodrou jako děkan, ten že měl krásné kázání v kostele, když přišla konstituce, a že pěkně všecko vyložil.

Mnozí pustili se do Náchoda podívat se na gardu i na děkana; jeden z prvních Doubenus. Ten mínil navštívit děkanství až v létě o náchodském poutě, ale pochodil i na této jarní návštěvě jakoby o poutě. Vypravoval všude, jak ho rádi viděli, jak jemnostpán sáhl hluboko do kapsy, a panímáma že jej, Doubena uctila, to že se pane měl, to že zase viděl, co je jídlo, jak je dobré a dosyta, panímáma že mu naložila, ale, chudák, že už není tak, jako bývala, že nemůže dobře na nohy a že si posteskla, že jí v Náchodě tak neslouží jako v Padolí, na Padolí že nemůže zapomenout a jemnostpán taky.

Také Klimeš od „modré hvězdy“ navštívil záhy Havlovického a vypravoval pak kulatému stolu o něm, jak je všechen změněný, že je takový čilý a hovorný, jako býval, to že všecko z radosti nad tou změnou v politice, že se raduje, že je poddanství to tam, a jak se těší, že bude robota jistě nadobro zrušena, že česká řeč bude mít s německou stejné právo všude v ouřadě, ve školách, že bude svolán český sněm na základě svobodných voleb, že přestane karabáčnictví vrchnostenských ouřadů, ty že pominou.

Dříve nežli Klimeš navštívil slatinský kantor Šolta Havlovického. Přišel hned v březnu jednou v neděli, aby si vikář přečetl zase psaní od jeho Václava z Prahy, co se tam děje, jaké schůze, a také aby pověděl, co ta konstituce u nich pod Slatinou vyvedla.

„Jemnostpane,“ přihladil vlasy, usmál se, „to je doktorka ta konštituce.“

„Jak to –“

„Ale on, slatinský mlynář, skoro od zimy stůně, a už mu bylo jednou tuze zle. Ale jak jsem k němu přilít a povídám, tak už je to tu, Mettrnich je v pánu, vyhnali ho, ujel do Englicka a máme konštituci, svobodu, to jako by panu otci dal čarodějného líku. Hned byl čerstvější a hned zase měl pro uvšechno smysel, a býval přec poslední čas takový nerudný a nic ho netěšilo.“

Kantor Šolta po druhé přišel do Náchoda na děkanství v polovici máje. Zastavil se tu, maje nějaké řízení v Náchodě, a tu také oznámil (...)

(......)