Alois Jirásek

U NÁS IV
ZEMĚŽLUČ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

L.

To, co se u Kalinů a ve škole sběhlo, bylo by pro padolskou kroniku velkou událostí. Než nemluvilo se o ní dlouho, neboť ten čas byl plný změn doma, v království i za jeho hranicemi. Vlna za vlnou se tam valila a dunivý ohlas jejich doléhal až do Padolí, jež bylo jako rozčilené mraveniště. Než toť už obecná kronika.

Do padolské buď zapsáno, že půlpanská garda neochabovala, jmenovitě major Andreas Tuschl, zvláště když běželo o „kirchparádu“, jakáž slavně se slavila jmenovitě o Božím těle.

Tenkráte vytrhli s gardou také horníci šichtmistra Havlovického a jeho společníka, kteří tou dobou přestali kopat pod starým bukem v Jírově Hoře a začali si novou štolu na zbečnickém gruntě u Maternice lesa.

Ještě jednou pak vytrhla padolská garda slavně do kostela a v plném počtu, ač se zrovna sklízely otavy, to na oslavu, že byla zrušena robota. Tenkráte také garda střílela; ne snad líp nežli o Božím těle, ale hlučněji. Tři salvy za sebou vypálili nad hrobem té obludy, jež staletí mořila jejich předky i je samé.

V neděli před sv. Václavem zastavil se večer Šimůnek krejčí u Čejchanů. V neděli sice nebýval sněm, ale Šimůnek nesl novinu a tu chtěl Čejchanovi ještě dnes udati. Vypravoval, jak se dnes v Stroužném „berani“ rojili, ba už včera, že dnes vysvěcovali nový kostel, že byla velká sláva a taky že evangelíci z Padolí a ze vsí tam byli, rozumí se. Zejdl dolejší s celou familií, toho že potkal a toho že se na štrych pobožně vyptával, a že Zejdl upřímně vykládal (Šimůnek se šklíbil), jak se včera večír strouženská obec naposledy sešla v starém kostelíčku, jak se s ním pastor Bergmann a všichni loučili, až prý mračili, obzvláště staří, a dnes v neděli jak měli první pobožnost v novém kostele, že přijel jejich biskup z Prajska, ten že mluvil německy, pastor zase česky a jak prý krásně – Šimůnek opakoval slova Zejdlova i napodobil jejich tón, až jej Čejchan okřikl, tomu ať se nesměje, co mu je do toho, ať se modlí každý jak chce, však že ví, co farář Havlovický říkal.

Ten den po sv. Václavu zastavil se padolský mlynář dolejší, maje v Náchodě nějaké řízení, také na děkanství. Když se zeptal také na panímámu, schmuřil děkan čelo.

„Milý pane otče, je zle. Leží a už asi nevstane. Dnes v noci bylo jí tuze chuře. Ani k ní nemůžete. Už dobře o sobě neví –“ Mluvil tlumeněji, zarmoucen, patrně se přemáhaje. Ale pak toho zármutku neutajil a Padolští jej viděli, učitel s učitelkou, Kalinovi, Klimeš, Doubenus, když za týden poté pochovávali starou mlynářku Havlovickou.

Tenkráte se Klimeš padolský děkanovi skoro vyhýbal, obávaje se, že by si snad děkan i v té chvíli vzpomněl na přádelní školu, která v ten podzimní čas měla býti zase zahájena. Dosud však nebyla, neboť v tom šumu a nepokojném čase přihlásily se dosud jenom dvě žačky a pro ty vydržovati školu –

Ale později, začátkem října, to musil oznámit. Učinil to písemně a vyložil, že je to těmi nepokoji. Ale také tím, že tkalcovina začíná jít, že pláteníci a vydávači shánějí plátna a dobře (...)

(......)