Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Kapitán Bubník bydlel ve čtyřpatrovém domě ve Vokovicích. Když Daniel stoupal do schodů, nedokázal zaplašit nepříjemné dráždění v okolí žaludku. Cítíval něco podobného vždy, když ho předvolali k výslechu anebo jen do kanceláře církevního tajemníka.

Státní bezpečnost zmizela, dokonce i policejní uniformy se změnily, ale staré zážitky a zkušenosti nezmizely, trvaly asi nevymazatelně uloženy v paměti.

Ve třetím patře zazvonil. Otevřela mu starší šedovlasá babka v květované zástěře.

Představil se jí a ona řekla, že o něm ví, manžel už ho čeká. Pak se ho zeptala, jestli si dá raději kávu, čaj anebo snad pivo, on odmítl všechno, poslušen ještě staré zkušenosti, že od těchhle lidí je lepší nic nepřijímat. To už se ve dveřích pokoje objevil muž, u něhož se ohlásil, když byl překonal všechnu nechuť a rozpaky.

„To je pan farář?“ Trochu obtloustlý sedmdesátník s šedivou nevýraznou tváří, s mírně nazrzlým obočím a stařecky mdlýma očima za lacinými brýlemi mu pokročil vstříc. „Vítám vás.“ A tiskl mu silně ruku jako starému příteli, s nímž se po letech setkává. Zavedl ho do pokoje, který byl od koberce po obrázky na stěnách a lustr tuctově sektorový.

„Farář,“ opakoval, když se posadili k dřevotřískovému stolu, „úctyhodný povolání, starat se o duše a jejich spásu. Já už jsem třináct let penzista. Vždycky jsem si říkal, ta pohoda, až člověk nebude muset ráno vstávat, jenže teď se budím ve čtyři a už stejně neusnu. Bolestí přibývá, radostí ubývá. Vy jste se ve svým dopise zmiňoval o tatínkovi, že? Já vám rozumím,“ řekl, když ho vyslechl, „ty načerno otištěný seznamy nadělaly spoustu zla. A nejvíc právě mezi pozůstalýma, protože oni nemají možnost, aby se domáhali nápravy. Pokud došlo ke křivdě.“

„Docházelo k nim často?“

„Co to je křivda, pane farář?“

„Křivda není asi správné slovo. Spíš podvod, nebo podvrh. Jestli často zanesli na seznam lidi bez jejich vědomí.“

„To si nemyslím, pane farář. Ale vždyť na tom zas tak moc nezáleží. Někdo nepodepsal a pověděl i to, co nevěděl, jinej podepsal a stejně jste z něho nic podstatnýho nedostal.“

„A můj otec?“

„Váš otec, váš otec. Říkáte, byl doktor. Doktor Vedra?“

Zdálo se, že se snaží vybavit si to jméno, pak zavrtěl hlavou. „Mám špatnou paměť na jména. Kdysi jsem měl pamatováka, znal jsem nazpaměť všechny sestavy Sparty za posledních dvacet let, ale teď - víte, jak to chodí se starýma lidma.“

„Přinesl jsem fotografii.“ Vytáhl z tašky obálku se dvěma podobenkami. Když je podával tomu druhému, připadlo mu, že se dopouští čehosi nečistého. Jako by právě teď to byl on, kdo udává, kdo nabízí podobiznu vlastního táty.

„Ano,“ řekl muž proti němu, „tvář je mi povědomá. Aspoň myslím. Na druhý straně, nic určitýho se mi nevybavuje. Víte. Je to už pětatřicet let nebo kolik. Pamatujete si lidi, s kterýma jste jednal před pětatřiceti lety?“

„Já jednal s lidmi jiným způsobem. A na lidi, co chodili do kostela, si pamatuju.“

„Máte dobrou paměť a jste mladší. Ale něco vám řeknu: to, že si (...)

(......)