Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6
Matouš

Matoušovi Volkovi se nijak zvlášť nedaří. Chuť k jídlu se mu nevrací a žaludek ho pobolívá, nemůže si zajít do hospody, ani do žádné z redakcí, s nimiž spolupracuje. Už třetí den je úplně sám, dneska ke všemu se začíná neděle a sváteční dny ho vždycky skličovaly. Chvíli si pohrává se sedmi kostičkami tangramu, ale nesestaví žádný zajímavý obrazec. Zkusí tedy zavolat několika přátelům, ale nikoho se nedovolá. Nejspíš jsou všichni na svých chalupách, chatách anebo už někde u moře.

Je horko. Matouš vstane a zapne velký větrník pod stropem. Větrník hučí, což Matouše popouzí, ale zároveň mu ten zvuk i pohyb horkého vzduchu připomenou laciné čínské či singapurské hotely. Ještě si vyhledá mezi disky jeden s čínskou hudbou, která ho vždy uklidňuje anebo ho dokonce naplňuje očekáváním něčeho neobvyklého. Zatímco naslouchá Zrcadlení měsíce na vodách, uvaří si konvici červeného čaje, pak se usadí do starého křesla s rozedraným koženým potahem.

Bílá opona a za ní živá gesta loutek. Gongy a mongolské housle, dřevěné klapačky. Přemety herců v barevných kostýmech z čistého hedvábí. Wutan v rudém šatu a s mečem v ruce.

Pagody v parcích, červené zdi císařského paláce, brány se žlutými střechami. Rybí trh a jako hejna ryb se míhají bicykly. Na korbě vezou odsouzence k smrti: odbojné intelektuály a podvodníky, pašeráky, zkorumpované úředníky a vrahy. Vždy zvědavý dav tupě čučí na ty, co mají zemřít. Když se dav rozvášní, vrhá do ohně knihy, děti s vymytými mozky pálí díla starých čínských mistrů stejně jako zámořských ďáblů, také před sebou ženou staříka: na hlavu mu nasadí čtverhrannou čepici, na prsa zavěsí ceduli: ČANG SMRADLAVÝ UČITEL PROPAGUJÍCÍ KAPITALISTICKOU CESTU. Před portrétem Maa ho přinutí pokleknout a odříkávat zpaměti některý z diktátorových článků. Pak tančí Tanec oddanosti, pověsí na zeď Nástěnku oddanosti, zpívají Východ rudne, všechno ve jménu jakési nesmyslné, sebeničivé revoluce, všechno v zemi, kde ještě nedávno se jako nikde na světě ctili starci.

Žlutá řeka a v ní tlustý, ohyzdný a ukrutný sjednotitel země Mao. Ještě den před jeho smrtí milióny dětí i starců s vymytými mozky provolávají: Ať žije tisíc let.

Kolik let, kolik měsíců, kolik dní zbývá Matoušovi? Chtěl by se vzdálit ze svého brlohu, vzdálit se světu, v němž řinčí tramvaje, v němž se daří podvodníkům, povětrným ženám, rakovině a špatným básníkům, jejichž knihy většinou nikdo nepálí, chtěl by vstoupit do ticha, v němž by nezaslechl nic kromě svého dechu, ale větrník hučí a samota mu tlačí na mozek a on stále vidí i slyší davy, které bezduše řvou.

Kdyby se aspoň objevila jeho nedobrá žena, která si pravidelně přicházívá pro peníze. Tentokráte se neukázala už dva měsíce. Do nemocnice se zřejmě styděla přijít, anebo spíš věděla, že on tam peníze nemá. Ale teď by jí dal, o kolik by si řekla, pokud by ovšem tolik měl. Třeba by se udobřila a zůstala s ním až do konce.

Matouš věří, že je obdařen zvláštním nadáním zaznamenat auru, která obklopuje (...)

(......)