Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

Daniel měl s předstihem napsat článek na téma adventu. Událost betlémská ho od mládí vzrušovala. Boží syn se objevil jako nuzný, dokonce pronásledovaný člověk. Bůh přichází odjinud, než ho lidé čekají, nepřichází hromovládný, nesestupuje z nebes, rodí se z ženy. Bezmocný a bezbranný tak, jako přicházíme na svět my všichni. Bůh tím, že vzal na sebe náš osud od počátku až do konce, dal zároveň najevo, že nás přijímá a chápe, že nás miluje, bere nás tak, jak nás stvořil, tedy za své děti, jejichž smrt by ho sklíčila.

Teď seděl u svého počítače a nedokázal v sobě vykřesat potřebnou jistotu víry v boží narození.

Před lety se znal s venkovským lékařem, který od judaismu konvertoval ke katolicismu. Byl to vynikající lékař, člověk, který usiloval opravdově věřit. Nejvíc se trápil tím, jak má přijmout panenské početí, snad mu v tom bránilo právě jeho lékařské vzdělání. Jednou přiběhl za Danielem s převratnou zprávou. Dočetl se v americkém odborném časopis, že něco takového je opravdu možné, v jednom z trilionu případů může dojít k samovolnému početí, vznikne jakýsi lidský klon. Tím by se dalo vědecky vysvětlit Mariino neposkvrněné početí. Jenže tím zároveň, namítl si sám, by se zcela odstranil božský původ Ježíšův a jeho boží synovství by bylo opravdu jen symbolické. A tedy samozřejmě i jeho zmrtvýchvstání. Anebo se mýlím, pane faráři?

Tehdy mu řekl, že božské konání tvoří jedno jediné tajemství a nemá smysl snažit se je osvětlit nějakými vědeckými hypotézami. Tehdy věřil anebo aspoň usiloval věřit přesně tímto způsobem. Víra pro něj byla cestou, která vedla k lidskosti z nelidských poměrů; Ježíš ztělesňoval ducha ve chvíli, kdy všude kolem se vzývala hmota a věda se prohlašovala za všemocnou dobyvatelku pravdy. Ježíš představoval lásku, kterou bylo třeba bránit proti nenávisti vyhlašované za hybnou sílu dějin. Řeč Písma zněla jako hudba v kakofonickém skřípění, které vycházelo z proslovů politiků, z rozhlasových i televizních přijímačů. Nenávist, jíž Ježíšovo učení zahrnovali ti, kdo ztělesňovali násilí, pokrytectví a zradu, kdo pohrdali svobodným či nezávislým duchem, se zdála potvrzovat pravdu těch, kdo stáli při Ježíšovi - jako v počátcích křesťanství pronásledovaní a vysmívaní.

Svět se zdál být rozdělen mezi dobro a zlo jasnou a přímou hranicí.

Hranice se teď rozpadaly: vně i uvnitř lidí. Pochyby, které Daniel zatlačil do hlubin podvědomí, se najednou vynořily. Slova, jež nedávno vyslovoval slavnostně, vědom si velikosti zvěsti, kterou přináší, vázla v hrdle.

Událost betlémská se pravděpodobně seběhla jinak, než jak ji až dosud hlásal, a tedy i její význam byl jiný. To jen lidé, v odvěké touze uniknout řádu, v němž život navždy ukončí smrt, si v duchu prastarých mýtů a archetypů přimysleli k ukřižovanému Ježíši jeho královský a zároveň i božský původ, jeho zrození, tedy i jeho božskou přirozenost, o niž se konec konců celá následující století přeli.

V oblasti, kde Ježíš žil, působil a byl ukřižován, lidé po tisíciletí (...)

(......)