Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8
Dopisy

Milá Báro,

Tohle je dopis k Tvým narozeninám. Z Tvých jedenačtyřiceti roků znám aspoň maličko šest měsíců, přesto se mi zdá, že Tě znám už dlouho a víc než lidi, které znám mnoho let.

Se svou první ženou, tak mi připadalo, jsem prožil velkou lásku a také Hanu mám rád. Nečekal jsem, že bych mohl ještě nějakou ženu milovat. Nechtěl jsem to ani. Nevím, jestli jsem po tom někde ve skrytu duše netoužil, ale pokud ano, ten skryt byl tak utajený, že jsem ho neohalil. Pak ses objevila Ty. Každá chvíle s Tebou je pro mě vzácná a krásná (i když mě zároveň naplňuje pocitem viny. Viny vůči Haně, vůči Tobě, viny před Bohem, který je, jak věřím, milosrdný, ale nemyslím si, že by mohl schvalovat klam).

K narozeninám se vyslovují přání. Přeju Ti, aby ses pohybovala v prostoru, kde vládne smilování, pochopení, svoboda a laskavost. Přeju Ti chvíle klidu, také víru, která by překryla Tvé úzkosti. Přeju Ti lásku Tvých synů. Přeju Ti, aby všechno podstatné, co přijde v Tvém životě, nesestoupilo pod to, co jsi už prožila. Přeju Ti (modlím se za to), aby smrt, na kterou tak často myslíváš, se vyhýbala Tvému prahu. Přeju Tvým očím, aby viděly i to, co jiné oči nevidí, Tvým prstům, aby dokázaly divy, Tvým plánům, aby byly naplněny, Tvým slovům, aby byla slyšena. Tvému srdci lásku a Tvým snům mír.

Prosím Boha, aby nám odpustil, že jsme podlehli lásce.

Holubičko moje v rozsedlinách skály,
v úkrytu nad strží,
dopřej mi zahlédnout svou tvář,
dovol mi slyšet tvůj hlas.

Myslím na Tebe, Tvůj D.

* * *

Můj milý,

stále Tě cítím jako zázrak. (Jak dlouho se dá žít v zázraku?) Jako bys mi chtěl předvést všechno, co je neuvěřitelný, znovu a znovu mě překvapuješ, když ne tím, co je nový, tak tím, co je trvalý.

Mnohokrát jsem si četla Tvoje přání a znova mě rozechvívalo a dojímalo, nikdy mi nikdo neřek tolik krásnýho. Nejvíc fascinující je pro mě to, že Ti věřím každý slovo, že Ti důvěřuju, že věřím v trvání. Ta možnost trvání mě ohromuje proto, že je to něco vzácnýho, obtížnýho, dokonce nepatřičnýho. Trvání lásky, teď nemyslím tý všednodenní, ale lásky, která je slavnost. To je něco, čemu jsem přestala věřit, uvědomujíc si slabost, únavu, nevytrvalost ubohýho lidskýho tvora.

Myslím na ten osudový den, kdy jsem poprvé vstoupila do modlitebny, kde jsi kázal, a byl to ten den, kdy Ti umřela maminka, což já ani netušila, dokonce ani Tys to v tý chvíli nevěděl. Takový osudový náhody jsou popsaný. Kdo je zařizuje? Ale člověk stejně k tomu, aby vyslyšel ten tajemný pokyn, musí mít nějakou zvláštní vnímavost. Přivolal jsi mě k sobě, a já nevím o žádný mezi, kterou bych s Tebou nechtěla překročit. Nebojím se Tě, Tobě důvěřuju, u Tebe nemám jinej pocit než pocit bezpečí. Nebojím se Tě a nebojím se sebe s Tebou. Jsem šťastná, jsem nešťastná, že jednoho dne zjistím, že je to den poslední. Připadám si morbidní, tak často myslím na smrt, ale ještě víc na konec. Jednou bude namísto nashledanou sbohem. Vždycky jsem v každým začátku cítila (...)

(......)