Ivan Klíma

POSLEDNÍ STUPEŇ DŮVĚRNOSTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

7

Druhý den ráno musel Daniel do Plzně za Petrem.

Sedl si do prázdného kupé, plný dotyků, polibků, vůně Bářina těla.

Spali jen krátce, když ho vzbudil její pláč. Chtěl vědět, co se jí stalo.

Zdál se jí hrozný sen. Teď se bojí. Bojí se, že umře její muž, že umře on, Daniel, že umře ona. Život je nesmyslný.

Je to špatně zařízené. Člověk je buď nešťastný a trpí, anebo je šťastný a pak se bojí toho, že všechno pomine.

Vzal ji do náruče a ona prosila: Buď se mnou. Drž mě. Neopouštěj mě! Pak usnula, zatímco on cítil stísňující únavu. Most, který vedl přes černou jámu, končil na okraji nové černé jámy. Jaký smysl má hledat mosty, které stejně nikam nevedou? Je život opravdu jen výsledek loterie, kterou pořádá příroda? Jenom shluk neuvěřitelně složitých bílkovin? Pomine všechno? Naše duše, tato Země, celý vesmír? A on se po většinu svého života jen kojil falešnou nadějí, utěšoval sebe i druhé zprávou o velké, zázračné události zmrtvýchvstání, činem, který zvrátil všechny přírodní zákony, které až dosud vládly?

 

 Smrt je pohlcena, Bůh zvítězil,
 Kde je, smrti, tvé vítězství?
 Kde je, smrti, tvá zbraň?
 

 

V rohu ložnice slabounce svítila lampa, takže mohl s jistotou rozeznat, že místnost, v níž se nachází, není jeho domovem, a žena, vedle které leží, není jeho žena. Zmocnila se ho podivná nejistota nebo dokonce úzkost. Jako by ho kdosi vrhl do cizího světa, strom v cizí zahradě, suchozemec na vratké kocábce, anebo naopak námořník v poušti. Vstal, po špičkách vyšel z místnosti, záchod našel i potmě. Pak chvíli bloumal po cizím domě. Z pláten pokrytých abstraktními malbami civěla na něho prázdnota vesmíru. Do skleněné vitrínky někdo z obyvatel domu umístil model stavby jakési vznosné a velice konkrétní haly. Na stolku se povalovaly náčrty plánů, také několik časopisů. Zvedl ten nejvrchnější. Discovering Modemist Art in Catalonia.

Zalistoval v něm a jen nesoustředěné vnímal bizarní tvary staveb na barevných fotografiích: Casa Vicens, Casa Battló, Palau Güell, Casa Lleó Morera... Odložil zase časopis a na okamžik přivřel oči.

Byl to cizí svět. Šest miliard lidí. Šest miliard rozličných světů, jaká je naděje, že jeden z nich, do vztahu s nímž snad shodou okolností, snad z úradku božího vstupuje, bude přátelský? Co když žena, kvůli které dává v sázku všechno, čím dosud žil, skutečně dohnala svého muže k jeho zoufalému činu? Jak mohl přistoupit na to, že se s ní miluje v lůžku sebevraha? Jak mohl uvěřit v úplnost její lásky, když ví, že klame jiného muže?

Protože je hloupý farář, víc zkušený v Písmu než v ženách, a dětinsky si myslí, že věřit je jeho posláním!

Odkudsi se ozvala zvonkohra, která zřejmě ohlašovala celou hodinu. Bylo šest ráno.

Když se vrátil, Bára seděla na posteli. „Něco se stalo?“

„Ne, nic.“ Co znamenalo, že tahle žena se poprvé objevila ve chvíli, kdy jeho matka odcházela z tohoto světa?

„Tobě se už se mnou nelíbí?"

„Jak jsi na to přišla?“

„Díváš se na mě tak divně.“

„To je z (...)

(......)