Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Kněz seděl v křesle se zlatým erbem, kouřil a naslouchal plačtivému hlasu ze sousední místnosti, kde se učitel Lukáš snažil dětem vtlouct do hlavy, co to znamená vlast.

Pro školu vyhradili zatím dvě komnaty. Z té větší vystěhovali nábytek do menší; jenom na zdech nechali viset parohy a nade dveřmi omšelý šlechtický erb, na bukové parkety postavili do tří řad několik lavic – každá byla jiná a na jejich deskách byly vyškrabány nápisy ve čtyřech jazycích: tak, jak je přivezli z různých koutů pohraničí.

Z téhle místnosti udělali sborovnu, natlačili sem vysoké rokokové skříně. Dianu z kararského mramoru, tři čínské vázy, psací stůl se zeleným suknem, sekretář a dva hrací stolky – na jeden z nich rozložil učitel své názorné pomůcky: pouťové počitadlo s barevnými kuličkami, vycpaného křečka, dvě baňky, v obou byly v lihu naložené užovky. Ještě měl čtyři názorné obrazy: dvouplošník uprostřed modré oblohy, ten znázorňoval pokrok člověka v letectví; několik bílých medúz plovoucích v šedivé mořské hladině, ty symbolizovaly rod láčkovců Aurelia, ale také život v moři a vůbec moře a vlastně všechno podivné a vzdálené a fantastické, protože druhé dva ukazovaly jenom senoseč a horu Říp.

Učitel tu také bydlel. Ke zdi u okna si postavil obrovskou postel s nebesy. A na druhý hrací stolek rozložil těch několik věcí, které potřeboval k práci.

Farář vstal, sáhl do nízké hromádky knížek a přehraboval se v nich. Janko Kráľ, Voltaire, Flaubert. Otevřel knihu, některé věty byly zatrhány červenou tužkou, jiné dokonce perem.

„Jaká ohyzdnost,“ povzdychl si.

Způsob, jak mluví o Bohu všechna náboženství, mě popuzuje, s takovou jistotou, lehkomyslností a důvěrností o něm pojednávají. Kněží zvláště, kteří mají stále to jméno na jazyku, mne dráždí…

Zavřel knihu a vrátil se do křesla.

„Vlast,“ křičel vedle učitel, „je tím nejvznešenějším, co máte. Musíte pro ni všichni pracovat. Není nic svatějšího, není nic nad ni, vaše vlast – je lidová…“

Chlapče, pomyslel si kněz, ti pochopí stejně málo, co je vlast, jako co je Bůh nebo revoluce. Proto se musely vymyslet legendy. Aby si takové pojmy mohly představit děti a mohli jim uvěřit dospělí.

Správce zámku zacinkal velkým zvoncem. Dětské hlasy se řítily po schodech, kněz slyšel, jak se vzdalují, až docela zmizely.

Učitel vešel do přeplněné místnosti. „Vidíte, úplně jsem zapomněl, měly mít ještě náboženství. Pustil jsem je domů.“

Kněz spolkl urážku, usmál se: „To nevadí. Zkrátíte příště o chvíli svou hodinu. Dohoníme to.“

„Myslím, že mají co dohánět v potřebnějších předmětech, nežli je ten váš!“

„Co může být potřebnějšího nežli se upevňovat na cestě, jež vede člověka ke spáse?“ namítl kněz.

„Všechno!“ vybuchl učitel. „Všechno ostatní!“

„Jste ateista,“ řekl kněz, „a myslíte si, že vám je Bůh nepotřebný. A myslíte si, že proto musí být nepotřebný i druhým.“

Učiteli začaly na (...)

(......)