Ivan Klíma

HODINA TICHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

4

Ve městě si Jožka Baňas zašel podle svého zvyku do výčepu na skleničku. Vypil tři a měl právě tu nejlepší náladu a chuť se pobavit, když zahlédl vzadu v začouzené hospodské kuchyni Janku Jurcovou. Dal si ji zavolat.

Měla ruce po lokte mokré, politou zástěru, dívala se mu kamsi přes rameno.

„Ty jsi teď tady?“

„No,“ řekla. „Jenom na chvilku. Chci k soudu, do kanceláře. Už jsem si sepsala žádost.“

Zašel za jejím šéfem, dal mu tři stovky a koupil jí tak na odpoledne svobodu, mohl si to dovolit, vezl z pohraničí vůz plný eternitu, výborný kšeft.

Bydlela v hostinci až pod střechou, utíkala se převléct, na korzu právě začínal trh: šátky, košile, trumpety, opičky, které cvičí, pentle, fondánové sliby v marcipánu a folklor na džbánech, růžence a modlitební knížky, papoušek věštil budoucnost.

Vystřílel jí pannu s krepovou sukénkou, pak nasedli do kovového autíčka, řídil jednou rukou, druhou ji držel kolem ramen, najížděl prudce proti barevným vozíkům a chechtal se, když křičela strachy.

Potom ji zavedl do kavárny. Ještě ji všechno ohromovalo. Obrovské lustry, štukované stropy, číšníci v černém, oslovovali ji milostivá slečno, sentimentální tanga; toalety maloměstských dam.

Tančili hodně, držel ji za ruku a vykládal. Autobus zřícený do propasti, on sám zachraňoval osm lidí a také tu slavnou zpěvačku, slyšel ji předtím v divadle, hlas jí zněl, že venku na chodnících lidé zůstávali, jak když se potento, nóbl panička, teď byla úplně zohyzděná, uškrťte mě, prosila ho, když ji nesl do svého vozu, ale on jí odpověděl: To radši sebe, dámo!

Usmívala se nepřítomně. Možná se mu líbím, přemýšlela, proč by mě jinak zval. Vždyť ho to stojí spoustu peněz. Ale připadalo jí nepravděpodobné, že by měl rád zrovna ji: byl příliš úspěšný, sjezdil tolik světa a poznal jistě spoustu děvčat. Jenže snad skutečně nenašel žádnou, kterou by měl rád; byla si téměř jistá, že kdyby k tomu měla víc času, dovedla by si ho získat.

„Kdy zase pojedeš?“ zeptala se.

„Hned,“ prohlásil důležitě. „Copak máš chvíli pro sebe, když chceš něco dokázat?“

„Ty dokážeš!“

„Dokážu!“ Byl o tom přesvědčen. Věděl, že si koupí tady v městě dům a ještě předtím auta. Už teď je viděl – dlouhou řadu aut a na korbách jeho (...)

(......)