Ivan Klíma

MOJE ZLATÁ ŘEMESLA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8. Inženýr

Dorazili jsme naším terénním vozem rumunské výroby na vrch před Chrudimí a zastavili kousek od nové vodárenské věže. Také silnička sem vedla nová, panelová. Inženýr zneklidněl. Bod, který jsme jeli přeměřit, se měl nacházet hned vedle cesty. Opravdu, nedalo nám práci nalézt za hromadou štěrku naši tyč. Kdosi ji sem přenesl i s patkou a s varováním, že poškození státní triangulace se trestá. Nová cesta pochopitelně nemusela být totožná s původní.

Inženýr chvíli studoval plánek, na němž byl bod přesně zakreslen a jeho poloha určena vzdálenostmi k blízkým předmětům či stavbám. Běhali jsme s pásmem po ošklivé, jen málo zatravněné pláni a odměřovali vzdálenosti, dokud jsme nenašli těsně u hrany panelu průsečík, v němž měl bod ležet. Přinesl jsem z auta píchačku, železnou tyč zaostřenou na dolním konci v bodec. Chvíli jsme ji marně vráželi do země. Pochyboval jsem, že by tu kámen mohl přetrvat terénní úpravy. Bagrista přece hloubil výkop širší, než kolik pak panely vyplnily. Kámen přitom nepochybně vzal za své.

„A kde by teď byl?“ Mohli ho vyrýpnout a pak zakrýt navážkou, připustil inženýr. Ale také mohli naopak zvednout terén; kámen zůstal na svém původním místě, jenom ho zasypali. Vzal si krumpáč a sám začal kopat. Zemina anebo spíš spousta kamení, které jsem z výkopu vyhazoval na hromadu, zjevně z navážky pocházely. Nedovedl jsem si představit, že bychom pod sutí mohli náš kámen nalézt, inženýr však neúnavně pokračoval ve svém úsilí, dokonce, jako by si byl vědom pošetilosti vlastního konání, odmítal, abych ho vystřídal. Když vykopal jámu, která mohla dobře sloužit za úkryt klečícímu střelci, znovu se chopil železné tyče a zabodával ji do země až po rukojeť. Na kámen ani na desku nenarazil. Je ovšem možné, prohlásil umíněně, že jsme pásmem měřili nepřesně anebo se nepřesnost vloudila do plánků, které jsme zdědili po našich předchůdcích. Zkusíme bod znovu zaměřit, abychom měli jistotu, že byl opravdu zničen.

Příštího dne jsme s sebou vzali teodolit, ten vzácný a drahý přístroj, jehož součástí je i analaktický dalekohled. Byl bych se jím rád aspoň jednou podíval v noci na Měsíc a hvězdy. Inženýr stroj urovnal do horizontální polohy, připevnil na stativ, a začal zaměřovat kostelní věž, zatímco já, šťasten, že nemusím ani kopat, ani natírat tyče, jsem na formuláři do předtištěných sloupců zapisoval úhlové hodnoty.

Večer, zatímco já odpočíval, inženýr seděl za svým zmrzačeným stolkem a počítal. Už po několika dnech naší společné činnosti jsem poznal, že svoji práci koná přesně a s odpovědností, která sice, jak jsem věděl, patří k jeho povolání, ale která mě přece jen udivovala, zvláště když jsem pochopil, že to, co děláme, se dá obtížně prověřit. Co bychom odbyli, se neobjeví vůbec anebo se zjistí leda po letech. Nepochybně ho vědomí, že naše měření je dokonale přesné, uspokojovalo.

Byl od pohledu venkovský člověk. Žil v malé obci na pomezí Moravy a Čech, do Městce měl stejně daleko jako já, jeho vlak přijížděl (...)

(......)