Ivan Klíma

MOJE ZLATÁ ŘEMESLA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13. Měsíc

Hned první týden se inženýr zmínil o tom, že mu při posledním měření na Moravě, náhodou nedaleko od jeho domova, nepřálo štěstí, celý měsíc propršel. Potřeboval dva body zaměřit v noci na Polárku, ale jasné noci se v té době nedočkal.

Pokud tady stihneme všechno včas dokončit, chtěl by, abych s ním na Moravu zajel. Řekl jsem, že zajedu rád, ostatně to byla moje povinnost provázet ho kamkoliv.

Celé týdny, co jsme spolu měřili, byly noci jasné, dokonce i obvyklé podzimní mlhy se objevovaly zřídkakdy, když padly – tedy až k ránu.

Někdy, když jsme se vraceli za tmy, inženýr ukázal prstem k severu, kde se mezi hvězdami Malého vozu, na noční obloze jsem se málo vyznal, míhalo světlo Polárky, a postěžoval si, že tak jasné noci se během celého léta nedočkal – teď by se nám to měřilo.

Pokud chce, navrhl jsem, můžeme jet třeba hned zítra. Počasí se zdá stálé.

„Myslíte?“ připadlo mi, že opravdu zvažuje tu možnost, ráno jsme však odjeli někam do polí v sousedství a zbroceni potem ve slunečním žáru vykopávali posunutý kámen.

Ale jak se podzim sunul kupředu, na inženýrových mapách přibývalo zatrhaných kroužků, naše práce se chýlila ke konci.

„Zítra tedy,“ rozhodl se, „jestli s tím souhlasíte, bychom mohli vyjet.“

Vlastně to byl od něho dobrý nápad, že nechal noční měření až na konec. Noc každému konání přidává na výjimečnosti – ne nadarmo se tak mnoho obřadů odehrává v noci. A naše konání, připadalo mi, by mělo být zakončeno něčím aspoň trochu výjimečným. Kromě toho bych byl rád na závěr společné práce pro svého mladého nadřízeného něco udělal; nevím sám, proč mi připadalo, že během té cesty či noční práce se mi k tomu spíš naskytne příležitost.

O nocleh se nemusím starat, dodal ještě inženýr, už říkal ženě, že přespíme u nich doma.

Na jeho ženu jsem byl zvědav, ale nic jsem neřekl, jen jsem si šel do kufru připravit ze svého oblečení to nejlepší.

Příštího rána jsme se vzbudili do kalného dne. Nebe bylo neprůhledně zatažené. Pod příklopem těžkých mračen se válel kouř, pach z nedaleké chemičky neměl kam uniknout, a ve vzduchu vířily kapénky otrávené mlhy. Naložili jsme naše obvyklé nářadí a odjeli do nedaleké vsi, kde inženýrovi zbývalo provést ještě několik měření. Postavili jsme naše stativy a inženýr se zlobil na počasí i na smog, který nás dusil. „Vždyť jste viděl tu chemičku!“ Všichni kašlou na to, co pouštějí do vzduchu, protože na pokuty jim přidělujou zvláštní fondy! Tak co by si lámali hlavu s ovzduším? Pokusil se mi dokonce objasnit, jakým způsobem pracují nejvýkonnější odlučovače a filtry, a zatímco mluvil, naše žluťoučké terčíky se pokrývaly špinavě mastnou usazeninou.

To mi je známo, že u nás se málo dbá na to, abychom odstranili jedovaté zplodiny inženýrského věku, ale i kdybychom měli dokonalé filtry a výborné čističky vod, ty zplodiny by nás stejně – snad jen o něco málo později – zavalily. Nedovedu si představit vynález tak dokonalý, že by nás ochránil před důsledky naší vlastní chtivosti.

(...)

(......)