Ivan Klíma

MOJE ZLATÁ ŘEMESLA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Řidičská povídka

Nadcházela sezóna plesů a zločinnost stoupala. Plesy mě zajímaly málo – netančím. V okolí našeho obydlí se pohyboval pedofil. Ve škole nás varovali: nemáme připustit, aby děti chodily samy po ulici. Dcera mi sdělila, že když se vracela se svou mladší kamarádkou ze cvičení, uviděly na rohu u telefonní budky cizího chlapíka, chtěl, aby mu vyměnily korunu za dva padesátníky.

„A co jste udělaly?“

„Já měla jen jeden,“ sdělila mi dcera, „ale on mi za něj dal stejně celou kačku.“

Chlapík se ještě vyptával, kde bydlí ony a kde tu bydlí Novákovi. Řízením osudu se právě v tu chvíli objevil inženýr Novák, jediný toho jména, jenž se v našem okolí vyskytuje, a neznámý chlap, když uslyšel, o koho jde, se rychle vytratil. Dal jsem si ho popsat, ale popis nic neprozradil.

Nedávno manželku její kolegyně pozvala k sobě do psychiatrického ústavu na klubové setkání, jehož se zúčastnili vesměs pedofilové. Žena mě vzala s sebou. Žasl jsem, když jsem zjistil, že většina léčených vypadala nejen nenápadně, ale i docela sympaticky; jejich chování bych označil jako jemné a zdrženlivé. Však je také, pokud se chovají slušně, pouštějí na sobotu a na neděli domů, sdělila nám manželčina kolegyně.

„A neprovedou nic?“ zajímal jsem se.

„My je na cestu zklidníme!“ zklidňovala moje obavy paní doktorka. Stane se ovšem, že deviantům se v hlavě cosi zadrhne, v pondělí se nevrátí. V takovém případě se ústav ihned obrátí na Bezpečnost, aby nedošlo k maléru. Jenže orgány mají jiné starosti než honit pacienty z psychiatrie. A tak pedofilové spolu s ostatními uprchlíky a s neodhalenými zločinci pobíhají po městě. Pokud nikoho nepřepadnou, kromě vylekaných rodičů se nikdo příliš neznepokojuje.

Když jsme se dostali v řeči na bezpečnostní orgány, paní doktorka si vzpomněla na schizofrenního zápasníka, který býval jejím pacientem. O životě anebo spíš o smrti si vytvořil teorii, která mě zaujala, sotva jsem ji uslyšel. Smrt se prý nepřetržitě pokouší o vládu nad světem, k tomu cíli si zjednává nesčetné pomahače. Ti se spolu s ní mezi námi živými pohybují v převleku, který neustále mění. V zelených dnech, které dokázal určit jen on sám, si pravidelně oblékají policejní uniformu a tehdy bývají nejnebezpečnější.

Nikdy nikomu neublížil, pokračovala o něm paní doktorka, jen nesměl uvidět uniformovaného příslušníka o zeleném dni. Dokázal se k němu nepozorovaně přiblížit, pak se na něj vrhl. Síly měl vždycky dost, záchvat ji ještě znásobil. Sebral přepadenému nejen pistoli a obušek, ale strhl mu i čepici, serval výložky a pak se ho pokusil vysvléknout z jeho svršků. Pokud uspěl, naházel všechno do kanálu anebo nacpal do popelnice a zmizel. Obvykle ho chytili, vyřídili si to s ním po svém, pak ho s varováním vrátili do ústavu.

Chtěl jsem vědět, ne bez škodolibosti, jak často si dopřával tohle povyražení. Paní doktorka se zarmoutila. Pouštěli ho ven sotva jednou za půl roku, pouze když se jim zdálo, že se úplně zklidnil. Minulý podzim se jim však (...)

(......)