Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XX.

Drsné a strohé přírodě odpovídají synové lidští drsností, neboť příjemné stránky života vyvíjejí se jen v podnebí mírném, kde jest teplé slunce a země úrodná. Pod ledovým a nebezpečným podnebím aljašským zlatokopové pozbývali jižní lenivosti a zároveň nátěru civilizace, jejích šílenství, jejích slabostí i ctností. Nicméně zůstávali věrni vznešeným tradicím, žili otevřeně, smáli se upřímně a hleděli si do tváře.

Ve své kabině na French Hillu, pahorku to, jenž vévodil Dawsonu, Vance Corliss zabýval se utíráním cínového tácu. Jsa s ním hotov, uložil jej na polici, zapálil si dýmku a natáhl se na lůžko a utkvěl zrakem na stropě v mezerách vyplněném mechem. Stezka šla těsně mimo jeho chatu a náhle se svažovala k městu. Večer ozářená okna jako by vesele mžourala očima, aby rozradostnila opozdilé cestující.

Pojednou bylo nohou kopnuto do dveří i vejde Del Bishop sehnut pod nákladem suchého dříví. Dech zmrzl mu na rtech a – jaké to nesnesitelné sebezapření – donutil ho k mlčení.

Přiblížil se ke kamnům do ruda rozžhaveným, i sklonil obličej. Z jeho ojíněné brady stékaly mu v kapkách potůčky a rozpouštěly se v obláčky mlh.

„Je zima, Bishope. Kolik stupňů?“

„Zima!“ odvětil opovržlivě horník, utíraje si důkladně tváře. „Což nevíte, že rtuť je již několik hodin zmrzlá?“^[15] Zvenčí donikl jim k uším zvuk hlasů… blížili se kroky. Otevřely se bez okolků dveře, i dovnitř vešli dvě ženy a jeden muž vrávorajíce, jak byli náhle oslněni světlem lampy.

„Při Joviši!“ zvolal Bishop. „Jake Cornell! Starý druh! Pamatujete-li se na Cornella, Vancei?“

„Jak bych naň mohl zapomenouti?!“ odpověděl inženýr srdečně. „Dosud cítím na jazyku šťavnatý sobí biftek, který mi dal ochutnati minulý podzim.“

Hirsute, nový to příchozí s umrlčím obličejem, kýval emfaticky^[16] hlavou, shazuje ze sebe nad kamny led, který jej tísnil jako krunýř.

„Byli jsme nesmírně rádi, vidouce vaše okno osvětleno. Tuhle Blanka sklouzla do polozmrzlé vodní louže a říká, že má nohy nadobro zničeny. Dnes večer čekají na nás v Dawsonu přátelé. Co dělat?“

Blanka, blondýnka jemných rysů, s pletí uvadlou výstřednostmi, přistoupí blíže, podporována jsouc přítelkyní svojí Virginií, s hlavou madony. Corliss je zavede ke stoličce u ohně.

Sevřené rty mladé ženy prozrazovaly utrpení. Její družka jí zula mokasíny s punčochami, které tvořily jednolitou hmotu, a Bishop jal se ve svých zavazadlech hledati obuv na přezutí.

„Na štěstí sahá to přes kotníky!“ vykládal Cornell. „Ale za téhle zimy! Neruší vás to příliš, doufám, že jsme přišli?“

Blanka si pooddechla, jak se jí odlehčilo; její punčochy sušily se na provaze napjatém a její nohy hověly v širokých trepkách horníkových.

„Proč se nepřipravuje punč?“ tázala se Virginie. – „Máte-li citronovou šťávu, cukr, muškát a horkou vodu? To by nás rozehřálo a vzkřísilo. Hybaj, chutě, kuchaři! Vařící vodu!“

Bishop jí pomáhal, seč byl, sbíraje sklínky a číše, a když byl kouřící se nápoj postaven na stůl:

„Pronesme náš (...)

(......)