Jack London
překlad: St. Krotký

DCERA SNĚHU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola V.

Jakob Welse zaujímal v Aljašce nevšední postavení. Jsa zdatným obchodníkem v zemi, která neznala obchodu a výrobků devatenáctého století, rozvíjel se ve společnosti tak primitivní, jakou byla společnost někdejších rudokožců, vylíčená Fenimorem Cooperem. Maje veškeren tamní průmysl a monopoly ve svých rukou, vládl sdružení lidí nejneodvislejších na celém světě. Jakožto průkopník národního hospodářství hlásal nauku o síle a o oportunismu. Jsa dítětem demokracie a prodchnut zásadou osobních práv člověka, poroboval své poddané svojí samovládě. „Vláda Jakoba Welseho. Jakob Welse a jeho národ skrze Jakoba Welseho!“ takové bylo jeho evangelium. Na hlas jeho přibývalo nebo ubývalo lidnatosti v jeho ohromném území v rozloze více než sto tisíc mil a dle jeho vůle vznikala nebo zanikala celá města.

Spatřil světlo světa v prériích u řeky La Plata v jednom tábořišti. Otec jeho zálesák uchýlil se ze stezky, aby mohla jeho žena slehnouti a povíti robátko. Za hodinu nato rodičové byli již v sedle – děcko v náručí matčině – i dohonili ostatní karavanu.

Člověk ten byl vystěhovalec ze země Galů a žena jeho kočující dcerou irského osadníka. Oba dva měli cestovatelskou náruživost v krvi. Malý Jakoubek, ještě dříve, než uměl choditi, sedával na koně a přezimovával v chatě u Červené řeky. Na nohou mokasíny, v ústech za pochoutku kousek sobího tuku. Myslil, že se svět skládá z lučin a sněhů, z hor a chýší, a že pouze jedno zaměstnání má cenu: lov zvířat, která poskytují kožešiny.

Prvý jeho styk se zdejšími osadami jej poučil, že obyvatelé jejich jsou zženštilí, nevědomci, že nedovedou ani stanoviti čtyř světových stran, ani se orientovati po pustých stepích; že se bojí zimy a tmy, že spějí pouze pod přístřeším a že se uzamykají za noci. Jejich ženy byly hezké, ale neschopné ve svých „snowshoes“^[5] vykonati jediného celodenního pochodu. Všichni, jak ženy, tak muži, mnoho mluvili, překrucovali pravdu a nedovedli účelně používati svých rukou.

Nová síla, síla ohromná, zjevila se mu jednoho dne: bluff, bluff! výborná to věc, dovede-li ji člověk rozumně použíti. Později, ačkoli dával přednost životu ve volné přírodě, poznal, že města mají své světlé stránky. Vábil jej obchodní boj se silami společenskými, i pojal za choť měšťanku.

Přes tento ústupek civilizovanému životu, hárala mu v krvi, krvi to syna kočovníků, nezkrotná touha po cestování, i odešel a usadil se na břehu Dyey na kraji lesa. Tam si vystavěl dřevěný domek – onen, kde Frona prožila prvou noc na zemi – a započal tu výměnný obchod kožešinami. Z druhé strany Chilcootského průlivu, jímž proplouvali kovkopové na své cestě na Kloniyke, prostíraly se tehdy neznámé končiny, rozlehlé to neprozkoumané prostory, široká údolí, do nichž dosavad běloch nohou nevkročil a obývali je indiánské kmeny tak prvotných neporušených mravů, jací žili před tisíciletím!

Pochopil, že soupeření jest tajemstvím stvoření; že boj jest zákonem i zdrojem všelikého pokroku, že svět patří silným; že jedině (...)

(......)