Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola X
POSELSTVÍ OD BOUCHERA

Následujícího dne zůstal Sheldon zcela o samotě. Joana odejela prohlédnout si Pari-Sulay a nebylo možno očekávat, že by se vrátila dříve než pozdě odpoledne. Ve své osamělosti pociťoval Sheldon jakousi neurčitou stísněnost a několik prudkých nárazů vichřice ho vyhánělo neustále, po celé odpoledne na verandu. Chodil tam s dalekohledem v ruce, aby s obavami prohlížel moře a pátral po velrybářském člunu. Mezi ím se kabonil nad účetními knihami plantáže, činil zhruba výpočty, sečítal a porovnával a mračil se tím více. Ztráta lodi Jessie ublížila Berande velmi vážně. Nejenže jeho jmění bylo o částku její ceny zmenšeno, ale zároveň také nemohl počítat s dalšími zisky plynoucími z obchodů této lodi a právě tyto zisky vyrovnávaly větším dílem běžné výdaje na plantáži.

„Ubohý můj Hughie,“ zamumlal jednou hlasitě. „Jsem rád, že jsi se toho nedožil, starý příteli. Jaká je to ztráta! Jaká je to ztráta!“

Za vichřice vjela do přístaviště loď Flibberty-Gibbet a její velitel Pete Oleson (bratr Olesona z Jessie), zestárlý, šedivý s divokýma očima a vyhublý horečkou, vytáhl s námahou svoje unavené tělo po schodech na verandu a klesl do lodního křesla. Zatímco podával zprávu a vypravoval, udržovala ho při životě pálenka se sodovou vodou.

„Je to zde prolezlé zimnicí,“ řekl Sheldon. „Proč si nezajedete do Sydney, aby se vám dostalo trochu slušného podnebí?“

Starý námořník zavrtěl hlavou.

„Nemohu. Jsem již na těchto ostrovech příliš dlouho. Zemřel bych. Tam člověk dostane zimnici ještě horší nežli zde.“

„Buď se zabít, nebo vyléčit,“ radil Sheldon.

„Pro mne je to přímo jen zabití. Pokusil jsem se o to před třemi roky. Chladné počasí mne uvrhlo na lůžko, dříve než jsem přistál. Donesli mne na břeh a přímo do nemocnice. Po celé dva týdny jsem ležel v bezvědomí. A pak mne lékaři poslali zpět na ostrovy – řekli, že je to jediná věc, která mne může zachránit. Ano, žiji sice, ale jsem zimnicí příliš prosáklý. Měsíc strávený v Austrálii by mne dorazil.“

„Ale co chcete počít?“ tázal se Sheldon. „Nemůžete zde přece zůstat, dokud nezemřete?“

„Nic jiného mně nezbývá. Rád bych se vrátil do své staré vlasti, ale nevydržel bych to. Zde to potrvá déle, a proto zde zůstanu, dokud nezemřu. Ale přísahám při Bohu, že bych byl rád, kdybych byl nikdy Šalamounovy ostrovy nespatřil!“

Nechtěl spát na pevnině, přijal svoje rozkazy a vrátil se pak na palubu cutteru^[21]. Zsinalý západ slunce byl zakryt nejtěžším dešťovým mrakem ze všech, které tohoto dne přišly, a Sheldon pozoroval blížící se velrybářský člun uprostřed vichru. Když byla čtverhranná plachta stažena a když byl člun veden ku břehu, pocítil určité bodnutí při spatření Joany u kormidla. Stála zpříma a nakláněla se s plnou silou, čímž odporovala tlaku větru, jenž směřoval k tomu, aby loďku uvrhl širší stranou do příboje. Její Tahiťané vyskočili a dovlekli člun vysoko na břeh a ona pak vedla svoji bizarní družinu branou do dvora.

První kapky deště se hnaly jako (...)

(......)