Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IX
MEZI MUŽEM A ŽENOU

Nejvíce ze všeho činila na ně dojem Satanova nevyčerpatelná energie a dobrá nálada. Zdálo se, že ho neustále bolí zuby samou chtivostí a na místě pomocí černých nohou rozlouskával kokosové ořechy, které spadly do dvora. Z ohrady vyháněl vnikající tam slepice a nepřátelsky se seznamoval s každým najatým černochem, který přicházel, aby podal nějakou zprávu. Nemohl zapomenout na svoje muka, když byl ještě štěnětem, kdy do každého vlákna jeho vědomí byla vpletena na věčnost nenávist k černochům, a byl tak hrozný, že ho musel Sheldon uzavírat do pokoje, kdykoliv bylo z nějaké příčiny dovoleno cizím domorodcům vstoupit do dvora. Ale to vždycky uráželo Satanův cit a rozohňovalo jeho zlost, takže i domácí sluhové se před ním museli mít na pozoru, když byl pak puštěn.

Zatím odplul Christian Young na „Minervě“ a vezl přitom s sebou pozvání (o němž nevěděl nikdo, kdy bude doručeno) pro Tommyho Jonese, aby se stavěl na Berande, jakmile popluje kolem.

„Jaké máte úmysly, až se dostanete do Sydney?“ tázal se Sheldon Joany téhož večera při jídle.

„Nejdříve ze všeho slyším, že půjdu do Sydney,“ odvětila Joana. „Domnívám se, že jste obdržel po telegrafu pralesem zprávu, že onen třetí příručí a bývalý námořník na Tulagi mne chce odvézt jako nežádoucí vystěhovalkyni?“

„Ach – nic takového – o tom vás ujišťuji,“ začal Sheldon s nemotorným kvapem a s obavou, že ji nějak urazil, ačkoliv nevěděl čím a jak. „Chtěl jsem to jen vědět – nic jiného. Vidíte, když jste ztratila svůj dvoustěžník a… vše ostatní… domníval jsem se… rozumíte…, – že když – ano, když… u čerchmanta… dokud nebudete moci navázat styky se svými přáteli, mohl by vám můj agent v Sydney poskytnout půjčku – jen na čas, víte? – to by mne jen těšilo – a – a víte? Příslušný –“

Ale pak zůstal sedět s pootevřenými ústy a pozoroval ji neklidně a s obavou.

„Co se stalo?“ tázal se pak s jistým zdáním horlivosti. „Copak jsem zase spáchal?“

Joaniny oči se leskly bojovností a její rty se ostře křivily posměchem.

„Zajisté nic neočekávaného,“ řekla klidně. „Pouze jste mne svým obyčejným každodenním a povýšeným způsobem jako člověk-bůh, ignoroval. Přirozeně jste si toho ani nevšiml, když jsem vám řekla, že nemám jediné myšlenky jít do Sydney. Ale musím přece jen do Sydney jít, poněvadž jste tak ve své vyšší moudrosti ustanovil.“

Odmlčela se a dívala se na něj zvědavě, jako by byl nějakým podivným zvířetem.

„Jsem vám ovšem vděčna za vaši nabídku pomoci, ale ani to není balzámem na uraženou pýchu. Pokud se týče toho, není to více, než co by mohl očekávat běloch od bělocha. Ztroskotalí námořníci si vždycky podobným způsobem pomáhají. Jenže tato ztroskotalá námořnice pomoci vůbec nepotřebuje. A dále tato námořnice nepůjde do Sydney, děkuji vám.“

„Ale co tedy chcete počít?“

„Najít si nějaký koutek, kam bych mohla uniknout, abych nebyla stále ke své zlosti ovládána a chráněna vyšším pohlavím.“

„Ale jděte, takhle byste se o tom příliš ‚silně‘ vyjadřovala.“ (...)

(......)