Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIII
LOGIKA MLÁDÍ

„Přál bych si vědět, zdali jste pouze zatvrzelec, anebo zda chcete být opravdu na Šalamounových ostrovech plantážníkem,“ řekl Sheldon ráno při snídani.

„A já zase bych si přála, abyste byl přiměřenější,“ odvětila Joana. „Máte více předpojatých názorů než kterýkoliv muž, jakého jsem až dosud poznala. Proč ve jménu zdravého rozumu, ve jménu… poctivé hry nemůžete si vpravit do hlavy, že jsem jiná než ženy, které jste znal, a proč se mnou podle toho nezacházíte? Měl byste již jistě vědět, že jsem jiná. Připlula jsem sem se svým dvojstěžníkem – jako kapitán, je-li vám libo. Přišla jsem, abych si dobyla živobytí. Víte to – dosti často jsem vám to řekla. Byl to úmysl mého otce a já tento úmysl provádím. Právě tak jako vy se pokoušíte provést plán svého přítele Hughieho. Tatíček se vydal na cestu a plul by a plul, až by nalezl vhodný ostrov pro plantáže. On zemřel a já jsem plula a plula, až jsem přišla sem. Nuže,“ pokrčila rameny, „můj škuner je na dně mořském. Nemohu dále plout, a proto zůstanu zde. A plantážnicí budu jistě.“

„Vidíte –“ začal.

„Ještě jsem nedošla ke konci,“ přerušila ho. „Když vzpomínám na svoje chování od okamžiku, jakmile jsem vstoupila nohou na toto pobřeží, nespatřuji žádné nepravé záminky, jaké bych snad učinila pro sebe nebo své úmysly. Pověděla jsem vám o svých plánech, ale vy přece zde sedíte a klidně mi povídáte, že nevíte, zdali opravdu chci být plantážnicí, či zdali to vše je jenom zatvrzelost a předstírání. A tak teď dovolte, abych vás naposledy ujistila, že se stanu skutečně a opravdu plantážnicí, díky vám, anebo proti vaší vůli. Chcete mne mít jako společníka?“

„Avšak chápete, že se na mne budou dívat jako na nejbláznivějšího ťulpasa v celých jižních mořích, jestli sem přijmu na Berande takovou mladou dívku, jako jste vy?“ otázal se.

„Nikoliv. Rozhodně ne. Ale teď jste to zase vy, který se trápí tím, jak o něm budou soudit idioti a lidé, kteří ve všem vidí něco zlého. Byla bych se domnívala, že jste se na Berande naučil spoléhat se jen na sebe, místo aby vám bylo třeba opírat se o morální podporu každého bezcenného tuláka z jižních moří, který se opíjí whiskou.“

On se usmál a pravil:

„Ano, to je ze všeho nejhorší. Vám nelze odpovědět. Máte logiku mládí a na tu nemůže odpovědět nikdo. Leda snad skutečnosti života, ale ty nemají v logice mládí místo. Mládí se musí pokusit, aby žilo podle své logiky. Je to jediná cesta, aby se poučilo o něčem lepším.“

„Ale v takovém pokusu není přece nic zlého?“ přerušila ho.

„Ba právě je. A to je tím kamenem úrazu. Skutečnosti vždycky logiku mládí rozbijou. A k tomu obyčejně rozbijou také mladé srdce. Je to jako platonické přátelství a… a podobné věci. V teorii je to vše správné, ale v praxi se to neosvědčuje. Kdysi jsem také takovým věcem věřil. A právě proto jsem zde, na Šalamouovkých ostrovech.“

Joana byla netrpělivá. On viděl, že ho nechápe. Život se jí zdál příliš prostý a jasný. Bylo to jen mládí, které se s ním hašteřilo, (...)

(......)