Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola XIV
MARTHA

Následujícího jitra, po druhé snídani o jedenácté hodině, byli právě zaujati hrou kulečníku, když Viaburi vstoupil a oznamoval:

„Veliký škuner blízko.“

Ještě když mluvil, slyšeli již rachocení řetězů průvlačnicemi a s verandy spatřili veliký, černě natřený dvojstěžník, kývající se na kotvě právě spuštěné.

„Je to americká loď,“ vykřikla Joana. „Pohleďte na její přídu! Pohleďte na její eliptickou záď! Ach, tušila jsem to –“ zvolala, když se na hlavním stěžni zatřepetala vlajka s hvězdami a pruhy.

Noa-Noah vyvěsil na vlajkovou tyč po Sheldonově rozkazu prapor Spojených států.

„Copak zde jen činí americká loď?“ tázala se Joana. „Není to sice jachta, ale vsadila bych se, že dobře pluje. Hleďte, její jméno! Jaké jest?“

„Martha, San Francisco,“ četl Sheldon, dívaje se dalekohledem. „Je to prvá americká loď, o které jsem na Šalamounech slyšel. Ale ať je to kdokoliv, přicházejí na břeh. Pro pána, pohleďte na lidi u vesel. Je to posádka vesměs bílá. Copak je sem asi přivádí?“

„Nejsou to zkušení námořníci,“ poznamenala Joana. „Styděla bych se za černou posádku, kdyby takhle veslovala. Pohleďte na toho chlapíka na přídě – na toho, který právě vyskakuje – doma by se spíše hodil za kovboje na rychlém koni.“

Posádka člunu se rozešla vzhůru a dolů na pobřeží a prohlížela si vše s velikou zvědavostí, zatímco oba muži, kteří seděli na zadní lavičce, otevřeli branku a vstoupili na stezku vedoucí k domu. Jeden z nich, muž vysoký a štíhlý, byl oděn v bílý kabátec a spodky, které mu slušely jako polovojenský stejnokroj. Druhý muž, oděný v šaty neurčitého rázu, které byly zpola námořnické a zpola náležely pevnině a v nichž mu muselo být nesmírné horko, klátil se líně a šoural jako příliš vyrostlá opice. Aby byla tato iluze úplná, byl jeho obličej zdánlivě zarostlý všemi směry hustou a huňatou spoustou rudých vousů, zatímco jeho oči byly malé a ostré a neklidné.

Sheldon, který jim vyšel vstříc ke schůdkům, představil je Joaně. Vousatý muž, který vypadal jako Skot, měl německé jméno von Blix a mluvil se silným, americkým přízvukem. Vysoký muž, v přiléhajícím oděvu, jenž oznámil anglické jméno John Tudor – mluvil s čistou anglickou výslovností, jako by mluvil každý vzdělaný Američan, ledaže jeho mluva byla trošinku a jemně přibarvena jakýmsi německým přízvukem. Joana rozhodla, že k rozpoznání tohoto akcentu jí dopomohl jeho krátký, po německu vypadající knírek, který nezakrýval ústa a jeho plné rudé rty, jež by byly měly tvar Amorova luku, kdyby je jakási drsnost a přísnost ducha neutvářela mužsky.

Von Blix byl člověk hrubý a selský, ale Tudor byl ve všem, co činil, co říkal nebo jak se tvářil, půvabně klidný. Jeho modré oči zářily a jiskřily a jeho pohyblivá, hladce oholená tvář byla ukazatelem nejmenších odstínů jeho pocitů a nálad. Mluvil s nadšením a jeho nejslabší úsměv nebo nejhlučnější smích zdály se bezprostředními a nelíčenými. Ale zpočátku mluvil jenom chvílemi, neboť jejich příběhy a účel cesty vyprávěl (...)

(......)