Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola III
JESSIE

Dva dny přešly a Sheldon cítil, že již nemůže víc zeslábnout, aby přitom zůstal naživu, tím méně, aby mohl vykonávat svoje čtyři denní obchůzky po nemocnici. Denně bývaly průměrně čtyři úmrtí a nových případů přibývalo více, než kolik lidí se uzdravovalo. Černoši byli zachváceni strachem. Každý z nich když onemocněl, zdál se, jako by všemožně namáhal, aby zemřel. Jakmile leželi, nedostávalo se jim statečnosti k zápasu. Věřili, že musí zemřít, a co nejvíce se přičiňovali, aby tuto víru potvrzovali a hájili. I ti, kteří byli zdrávi, měli jistotu, že běží pouze o několik dnů, než je nemoc zachvátí a odnese také. A přece, při této víře s naprostým přesvědčením, nedostávalo se jim jaksi nervů, aby podnikli útok na křehkého bělocha, jenž byl spíše stínem než živoucí bytostí, aby se zmocnili tohoto muže s bílou kůží a aby unikli na velrybářských člunech kostnici. Dávali přednost zdlouhavé smrti před smrtí bezprostřední, která jim jistě hrozila, kdyby se postavili proti svému pánovi. Věděli dobře, že běloch nikdy nespí. A také byli stejně přesvědčeni, že mu nemohou smrt přičarovat – poněvadž se o to pokoušeli. Ba ani ta nemoc, která je zachvacovala, ho nedovedla zabít.

Po výprasku, který se udál na nábřeží, se zlepšila poslušnost. Divoši se zase choulili pod bělochovou železnou rukou. Svoje mrzuté nebo zlostné pohledy si dovolili jenom s odvrácenými tvářemi nebo když byl k nim běloch otočen zády. Svoje mumlané hubování si ponechali do svých baráků na noc, kdy je nemohl slyšet. A také již nebyli ani uprchlíci, ani noční lupiči na verandě.

Z rána třetího dne po výprasku byly spatřeny bílé plachty Jessie. Poněvadž byla vzdálena osm mil, nemohla spustit kotvy na čtvrt míle od břehu dříve než o druhé hodině odpoledne, zvláště při větru tak lehkém, jako když máváte vějířem. Pohled na loď dodával Sheldonovi nové odvahy a nudné hodiny čekání ho již nezlomily. Vydal svoje rozkazy dohližitelům na dělníky a vykonával svoje pravidelné pochůzky do nemocnice. Teď již na ničem nezáleželo. Jeho nesnáze končily. Mohl ulehnout a mohl o sebe pečovat, aby se uzdravil. Jessie připlula. Jeho podílník byl na palubě, posílen a rozveselen po šestitýdenním rekrutování na Malaitě. Mohl se teď ujmout dozoru a na Berande mohlo být zase všechno v pořádku.

Sheldon ležel v palubním křesle a pozoroval, jak se člun Jessie přibližuje ku břehu. Divil se, proč veslují jenom třemi vesly, a divil se ještě více, když člun přistál a když to trvalo tak dlouho, než vystoupili ze člunu lidé. Potom pochopil. Tři černoši, kteří veslovali, vystoupili na břeh s nosítky na ramenou. Běloch, ve kterém Sheldon poznal kapitána Jessie, kráčel napřed a otevřel bránu a pak ustoupil a šel vzadu. Sheldon věděl, že na nosítkách leží Hughie Drummond, a před očima se mu zamžilo. Pocítil neodbytnou touhu zemřít. Toto zklamání bylo příliš veliké. Ve svém stavu, kdy byl zachvácen hroznou slabostí, cítil, že není schopen pokračovat takto dále v úloze držet plantáže na Berande (...)

(......)