Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola IV
JOANA LACKLANDOVÁ

Druhý den vál severozápadní vítr a Sheldon byl zimnicí všecek schváccený. Nemoc se chopila nepěkné výhody, vyplývající z jeho ochablého stavu, a přestože to byla obyčejná zimnice bahenní; zdeptala ho za osm a čtyřicet hodin tak dokonale, jako by to zvládla za deset dní, když by byl ve stavu normálním. Ale úplavice byla z Berande vymícena. Asi dvacet nemocných zbylo sice dosud v nemocnici, avšak ti se lepšili každou hodinou. Zemřel z nich pouze jediný – byl to onen muž, jehož bratr nad ním naříkal, místo aby byl z něho odháněl mouchy.

Ráno čtvrtého dne zimnice ležel Sheldon na verandě a díval se tupě na zuřící moře. Vítr slábl, ale mohutné vlny hřměly dosud na pobřeží berandeském a poletující vodní tříšť zasahovala až k umělému náspu, na němž stály vlajkové tyče, a jejich pěna třísnila i kůly u brány. Sheldon vzal dávku třiceti gránů^[12] chininu a lék mu způsobil bzučení v uších, jako by tam měl hnízdo sršňů. A jeho ruce a kolena se chvěly a v žaludku pociťoval odporné škubání. Když otevřel zase oči, spatřil něco, co pokládal za halucinaci. Viděl jakýsi velrybářský člun nedaleko přecházející přes místo, kde byla Jessie zakotvena, a jeho příď se zarývala po větru do kouřící se pěny vln a také tam mizela, jako se to jistě děje i velrybářskému člunu skutečnému, když pluje po rozbouřeném moři. Sheldon věděl, že žádný takový člun na moři teď nemůže být, a byl si zcela jist, že nikdo z lidí na Šalamounových ostrovech nebyl takový blázen, aby se v této bouři vydal na moře.

Ale jeho zrakový klam trval. O minutu později, když zase náhodou otevřel oči, viděl onen velrybářský člun v celé délce, a když se vynořil na hřbet vlny, tu viděl přímo do něho. Viděl, že v něm vesluje šest mužů, a na zádi, odrážeje se jasně od vzdouvající se stěny z bílé pěny, stál nějaký muž vzpřímeně, muž obrovský, naklánějící se váhou svého těla ke kormidlu. To viděl a k tomu ještě muže osmého, jenž se krčil na přídi a díval se ke břehu. Ale Sheldona zarazilo nejvíce to, že spatřil nějakou ženu, sedící na zadní lavičce, mezi kormidelníkem a zadními veslaři. Byla to žena, neboť její vlasy vlály ve větru a ona si je právě zachycovala, cpala si je pod klobouk, který se – u všech ďasů! – podobal jeho „Baden-Powellu“ jako vejce vejci.

Člun zmizel za vlnou a pak se vynořil na hřbetě vlny jiné. A zase se tam díval. Muži měli temnou pleť, ale byli větší než obyvatelé Šalamounových ostrovů – ale žena – to viděl Sheldon zcela zřetelně – byla běloška. Jeho vědomím přelétaly jaksi nejasně otázky, kdo ta žena je a co zde dělá. Byl příliš nemocen, aby se o to mohl zajímat živěji, a kromě toho měl jaksi zpola pocit, že je to vše pouhý sen. Ale přece jen pozoroval, že veslaři odpočívali u svých vesel, zatímco žena s kormidelníkem bedlivě pozorovali běh vln za sebou.

„Dobří námořníci,“ zněl Sheldonův posudek, když viděl, jak člun vyskočil na hřbetě obrovské příbojové vlny a jak se vesla rychle pohybovala, aby jej udržela na předku oné pohybující (...)

(......)