Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola V
CHCE BÝT PLANTÁŽNICÍ

Sheldonovo zdraví se rychle zlepšovalo. Horečka ho přešla a teď mu nechybělo nic, než aby zase nabyl sil. Joana se ujala vaření, a jak Sheldon pozoroval, změnila se kuchyně na Berande a on měl poprvé stravu bělochů. Joana mu připravovala jídla vlastníma rukama, a tak trochu posílen a svým hostem rozveselen mohl po dvou dnech, potácející se chabě, vyjít na verandu. Situace se mu zdála podivná, ale podivnější byla ještě skutečnost, že se nezdála podivná dívce. Usadila se zde a ujala se hospodaření, jako by to byla věc samozřejmá, jako by byl jejím otcem nebo bratrem nebo jako by byla sama mužem také.

„Je to až příliš roztomilé,“ ujišťovala ho. „Je to jako stránka z nějakého románu. Přijdu sem z moře a naleznu zde nemocného muže, zcela samotného, se dvěma sty otroků.“

„Najatých dělníků,“ opravoval ji. „Jsou to dělníci najatí na smlouvu. Slouží pouze tři roky, a jestliže svoje smlouvy zachovají, jsou volnými lidmi.“

„Ano, ano,“ pospíšila si s odpovědí. „Nemocný muž zcela osamělý se dvěma sty dělníků na ostrově lidožroutů – jsou to přece lidožrouti, že ano? Či se to jen tak povídá?“

„Povídá!“ řekl s úsměvem. „Je to trochu více nežli pouhé povídání. Většina mých chlapců je z pralesa a každý křovák je zde lidožrout.“

„Ale ne potom, když se stanou dělníky. Lidé, které zde máte, by se tím zajisté neprovinili, že?“

„Kdyby se jim naskytla příležitost, snědli by i vás.“

„Pravíte to jenom jako teorii, anebo to víte opravdu?“ tázala se.

„Vím to.“

„Jakže? A proč si to myslíte? Vaši vlastní lidé a zde?“

„Ano, moji vlastní lidé a zde, i ti sluhové v domě, i ten kuchař, který právě teď dělá, díky vám, takové chutné rohlíky. Není to ani tři měsíce, kdy mně jich jedenáct ukradlo velrybářský člun a uteklo na Malaitu. Devět z nich bylo z Malaity. Dva byli křováci ze San Cristovalu. Byli to blázni – myslím totiž ti dva ze San Cristovalu. A takoví by byli také vždycky dva lidé z Malaity, kdyby se svěřili ve člunu devíti domorodcům ze San Cristovalu.“

„Tak?“ tázala se chtivě. „A co se pak stalo?“

„Oněch devět mužů z Malaity snědlo ty dva ze San Cristovalu, snědli je úplně, kromě hlav, které mají příliš velikou cenu, aby je snědli. Ukryli si je ve skříni pod sedadlem člunu, dokud nepřistáli. A tyto dvě hlavy jsou teď někde ve křovácké vesnici za Langa-Langa.“

Joana zatleskala rukama a její oči zajiskřily.

„Jsou to tedy opravdu praví lidožrouti! A když si pomyslíme, že je to ve dvacátém století! A myslila jsem si, že romány a dobrodružství náležejí mezi zkameněliny!“

Díval se na ni s umírněným pobavením.

„Copak je vám zase teď?“ tázala se.

„Ach nic. Jenom to, že se mi nezdá být ani trochu romantické být sněden zástupem špinavých černochů.“

„Ne, to by opravdu nebylo,“ připouštěla. „Ale být mezi nimi, ovládat je, řídit je, mít jich zde dvě stě a umět to tak, abychom jimi nebyli sněděni, – to alespoň, není-li to romantické, je zajisté podstatou dobrodružství. A jak víte, jsou romány (...)

(......)