Jack London
překlad: Karel Weinfurter

DOBRODRUŽSTVÍ: Román z jižních moří
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola VI
BOUŘE

Bylo to poprvé, kdy se Sheldon seznámil s americkou dívkou, a byl by si zajisté myslel, že jsou veškeré americké dívky jako Joana Lacklandová, kdyby nebyl poznal, že nebyla vůbec osobou typickou. Její bystrost a proměnlivé nálady ho mátly, zatímco její názor na život se tak různil od všeho, co považoval za názory ženy, že více než jednou se s ní dostal do rozporu. Nemohl nikdy předvídat, co v následujícíni okamžiku řekne. Jenom v jediné věci si byl jist, a to bylo, že cokoliv řekla nebo učinila, bylo jistě neočekáváné a netušené. A v jejím chování bylo, jak se zdálo, také něco skoro nervózního. Byla povahy čilé, ba bouřlivé a spoléhala příliš mnoho na sebe a příliš málo na něj. A tato okolnost se vůbec nepřibližovala k jeho ideál chování ženy, když byl nablízku muž. Její názor, jako by mu byla rovna, byl nepříjemný a někdy zpola bezděčně litoval, že se k němu vetřela s takovou smělostí a bizarností, když se vynořila z moře při vyjící severozápadní vichřici a předtím šimrala svým revolverem Ericsona pod nosem, chráněna při svém přistání řadou svých polynéských námořníků a poté se usadila na Berande jako každý jiný ztroskotaný námořník. Bylo to vše v jedné linii s jejím kloboukem Baden-Powell a jejím dlouhým Coltovým revolverem ráže 38.

V každém případě jí tato úloha neslušela. A to byla právě okolnost, kterou jí nemohl odpustit. Kdyby měla krátké vlasy, přitom velikou spodní čelist a silné svaly a kdyby byla ve všech směrech naprosto nehezká a hrubá, bylo by vše dobré. Ale místo toho byla nesmírně a rozkošně ženská. Její vlasy ho rozčilovaly, poněvadž byly tak hojné a krásné. A byla žena tak štíhlá a sličná – či spíše dívka – že cítil, jako by ho řezal nožem, když ji viděl s bystrýma a rozumnýma očima a s hlasem ostrým a velitelským ovládat velrybářský člun, zmítající se v příboji. Ve své představě ji viděl, jak chytá lasem koně, až se z toho vždycky zachvěl. A pak byla také tak mnohostranná. Byl překvapen jejími vědomostmi o literatuře a umění a přitom měl v skrytu své duše pocit, že dívka, která znala takové věci, nemá právo vědět, jak se vytahují plachty, jak se spouštějí kotvy a jak se řídí v jižních mořích dvojstěžník. Tyhle věci v jejím mozku byly takové, že se podobaly právě tolikerým kletbám na jejích rtech. A když taková dívka trvala na tom, že se vydá k Malaitě na výpravu, aby tam sháněla černé dělníky, byla to skutečná svatokrádež.

Sheldon zatvrzele hledal její ztracené ženství. Dovedla hrát na klavír mnohem lépe než jeho sestry doma a ještě k tomu s mnohem jemnějším pochopením – na klavír, který ubohý Hughie s takovým hrdinstvím sem dopravil, aby zůstal v dobrém stavu. A když naladila kytaru a zpívala při jejím doprovodu plynné, sametové havajské „hulas“, tu seděl Sheldon u vytržení. Pak byla zase celou ženou a kouzlo jejího pohlaví odnášelo veškeré znepokojení dne, takže zapomněl na její velký revolver, na její Baden-Powell a vše ostatní. Avšak jakým právem, šeptala ihned na to v jeho mozku příští (...)

(......)