Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

NEZVĚSTNÝ

Jak jsem předpokládal, brod nebyl hluboký. Voda nesahala velbloudům ani po břicho. Na druhém břehu bylo trochu křovin a dále pak tráva, ovšem jen do vzdálenosti, kam se dostala vláha.

Jakmile jsem usoudil, že jsme z dohledu, obrátil jsem se vlevo proti jezeru. Ibn Níl doposud mlčel, ale teď se ozval: „Jedeš na východ, efendi! Ale naše cesta vede k jihu. Proč odbočuješ?“

„Ze dvou důvodů. Za prvé Takílové nesmějí najít naše stopy. Kdybychom pokračovali až tam, kde končí tráva a začíná písek, objeví zítra ráno naše stopy v písku. Ale v trávě je už nenajdou, protože do rána se stébla znovu narovnají. Nablízku je voda, spadne i rosa, a zdusaná tráva se už po několika hodinách vzpamatuje.“

„Myslíš, že nás budou Takílové pronásledovat?“

„Jsem si tím jist. Budou nám chtít zase odebrat Hafída Sachra.“

„Hafída Sachra? Ano, to jméno tam padlo. Bylo mi to nápadné. Je to jméno bratra, jehož hledá průvodce z Malábdy. Domníváš se snad, že je zde u Takílů?“

„Určitě.“

„A ty ho chceš osvobodit?“

„Ano. A to je druhý důvod, proč teď mířím na východ k jezeru.“

„Alláhu! Čeká nás zase dobrodružství! Efendi, ten, kdo jede s tebou, má o nebezpečné zážitky postaráno! Víš, už jsem začínal mít před chvílí strach, když uhádli, kdo jsme. Proč ses tak ponížil a podrobil se zkouškám?“

„To bylo to nejrozumnější, co jsem mohl udělat. Kdyby Šedíd bezpečně věděl, že jsem Kara ben Nemsí, nejel by do Fašody sám, ale poslal by tam spěšného posla a varoval by Ibn Asla i sandžaka Amautů. Naše jízda do Fašody by neměla smysl ani úspěch. Stejně jsme toho vyslechli dost. Šedíd to ví a uvažuje o tom právě tak jako my.“

„To je pravda, efendi. Jedeme teď směrem na východ, abychom Takíly zmátli. A pak zase odbočíme k jihu?“

„Ne. Pojedeme po tomto břehu zpátky, až se dostaneme k úzké a strmé úžlabině, přes kterou bychom nemohli s velbloudy přejet. Zůstaneš tam a ohlídáš zvířata, zatímco já se dostanu na druhý břeh a přivedu Hafída Sachra.“

„Co s ním zamýšlíš?“

„Hafíd Sachr musí s námi do Fašody.“

„Jenže to potřebujeme velblouda.“

„Vezmu jednoho Takílům.“

„Hm! Odvázat Hafída Sachra z lana, aniž by to někdo zpozoroval, a pak ještě ztrácet drahocenný čas a ukrást velblouda, to je na jednoho člověka moc.“

„Nic bych proti tomu neměl, abys šel se mnou, jenže někdo musí zůstat u velbloudů, jsou tu dravé šelmy.“

„Myslíš, že tu opravdu jsou?“

„Kde je voda, tam je život, a kde je v těchto končinách život, tam jsou jistě i šelmy.“

„Domníváš se, že bych dokázal ubránit velbloudy proti lvu? Jestli mi odpovíš ano, budu ti vděčný za důvěru, ale nemyslím, že bych si ji zasloužil. Nebojím se, to víš. Ale složit lva, k tomu patří něco víc nežli nebojácnost. Při návratu bys našel rozsápané velbloudy i mne. Proto bude v každém případě lepší, když mě vezmeš s sebou.“

Ibn Níl měl pravdu, proto jsem souhlasil. Bylo to správné mohl jsem se dostat do situace, kdy budu potřebovat pomocníka.

Jak jsem už dříve popsal, Nidd en Níl tvořilo na místě, kde jsme ho dosáhli, (...)

(......)