Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

U OTCE PĚTI SET

Byli jsme asi třicet zeměpisných mil od Fašody. Kdybychom jeli jen my dva, Ibn Níl a já, urazili bychom tuto vzdálenost za dva dny, ale nyní to nebylo možné. Hafíd Sachr strávil příliš dlouhou dobu pod zemí v měděných dolech. Byl dosti zdatný v chůzi, avšak ukázalo se, že ho rychlá jízda a kolébání na hřbetě velblouda unavuje víc, nežli čekal. Sinán si ustavičně chladil hlavu vodou, ale přesto pociťoval každý krok svého hedžína tak bolestně, že jsme byli nuceni dosavadní rychlost zmímit. Stopu Takílů jsme dále nesledovali.

Drželi jsme se více na východ, už první den dopoledne jsme stopu opustili a ráno čtvrtého dne jsme se přiblížili k Fašodě. Není to vlastně nic jiného nežli velká vesnice s nuznými chatrčemi, ale je tu vládní budova obehnaná hradbami, jsou tu i kasáma a sídlo mudírovo a zvenčí vypadá opravdu okázale. Dobrý dojem však zmizí, sotvaže poutník vkročí do města.

U hradeb stojí děla a za noci četné hlídky bezpečnostní opatření, které není tak docela zbytečné, protože tu sídlí rebelanští Šillukové.

Kolem vládní budovy stojí chudičké domy a četné tukuly, kulaté chýše s kuželovitou střechou, které jsou postaveny na cihlové podezdívce, protože po častých požárech je nyní zakázáno stavět tyto chýše pouze ze slámy. Tukuly patří jednak Šillukům, jednak v nich bydlí vojáci i s ženami a dětmi. Ulice a uličky, pokud se dá tohoto označení vůbec použít, jsou plny děr, špinavých hadrů, hromad smetí a bahna, mezi nimiž, nad nimiž a skrze něž musí člověk procházet jako provazolezec, jestli v nich nechce uvíznout.

Fašoda je místo, kam jsou provinilci posíláni do vyhnanství, tak jako dříve Džebel Gazan a Dár Fasok, avšak počet zločinců nevzrůstá nijak znatelně, protože lidé nezvyklí na zdejší nezdravé povětmostní podmínky rychle umírají. Je to poslední hraniční pevnost na Bílém Nilu, proto je tu posádka v počtu asi tisíc vojáků. Jsou tu pěšáci Černoši, a jistý počet Amautů, kteří jsou podřízeni svému sandžakovi, pro jejich neukázněnost a násilnictví je těžké udržet je na uzdě. O tom, že sandžak byl tajným spojencem Ibn Aslovým, jsem se už zmiňoval.

Do Fašody jsme nemohli vjet bezstarostně. Musel jsem počítat s tím, že Ibn Asl sem už dorazil, a také Turek Murád Násir i jeho sestra, muzabir a mukaddam kádiríje, moji zapřísáhlí nepřátelé, tady už jistě byli. Kromě toho jsem se musel mít na pozoru před velitelem Amautů, protože o mně už jistě slyšel vyprávět. Všichni moji nepřátelé mě znali osobně a nesměl jsem se ukazovat, jestliže jsem chtěl dosáhnout svého cíle. Proto jsme dojeli jen k městu, ne do města.

Zastavili jsme se asi hodinu cesty od Fašody, na místě, které se hodilo za dočasný úkryt. Byl to lesík santálových, hegelikových a jiných vysokých stromů, mezi jejichž kmeny rostly kitrové a vabakové křoviny, hustě opletené úponky rostliny, kterou znám pod latinským názvem jako Cyssus quadrangularis. V tomto lese jsme se zastavili a vyhledali jsme si místo, kde by nás tak snadno neobjevili.

Odtud jsem mínil (...)

(......)