Karl May

MAHDÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ĎÁBELSKÝ PLÁN JE ZMAŘEN

Uvažoval jsem o všem, co jsem se dozvěděl. Je možné, že tak ďábelský plán si mohl vymyslit člověk? Nesmělo k tomu dojít! Nástrahy musely být zmařeny! Ale jak? To nejjednodušší by bylo vyplížit se s Ibn Nílem z lodi, vrátit se do Hegasi a varovat tam rajjise efendiná. Ale kde je Ibn Níl, a je vůbec možné vylákat ho ven, aniž to zpozorují oba Ibn Aslovi důstojníci? Musel jsem se o to pokusit, ale nemohl jsem dříve, dokud Ibn Asl tvrdě neusne.

Čekal jsem netrpělivě. Míjely minuty, dlouhé minuty. Konečně jsem uslyšel tiché, pravidelné oddychování. Spal. Vyklouzl jsem ze sítě a plížil jsem se k němu. Přiklonil jsem se k jeho obličeji a naslouchal jsem. Ano, byl to dech spícího člověka, nepřetvařoval se. Plížil jsem se do přední části kajuty. Tam jsem se svlékal. Nechal jsem však své věci, kde byly, protože by mi byly při tajném pátrání po Ibn Nílovi jen překážely.

Když jsem se dostal na palubu, zůstal jsem chvíli skryt v hlubokém stínu kajuty a rozhlížel jsem se. Většina Ibn Aslových lidí se odebrala do podpalubí. Bylo tam sice dusno, ne svěží vzduch jako venku, ale také ne obtížní komáři. Jediný oheň, ten, který byl od lodi nejvíce vzdálen, doposud hořel. Kolem něho leželo pár spáčů, proti komárům je chránil kouř ohniště.

Měli tu rozestaveny stráže? Nikoho jsem neslyšel ani neviděl. Na palubě, kam slabě dopadala záře hvězd, se nikde nic nepohnulo. Plížil jsem se po čtyřech dál, kolem otvorů vedoucího do podpalubí i kolem stěžně, ale neviděl jsem živou duši. Nikde nikdo.

Tak jsem se dostal k přídi a zjistil jsem, že i zde je kajuta. Kuchyně stála vprostřed přídě a ne v rohu, jak to bývá na nilských plavidlech obvyklé. Zde to byl víceméně také přístřešek. Slyšel jsem odtamtud polohlasitý rozhovor. Připlížil jsem se k tenké prkenné stěně a naslouchal jsem. Oba důstojníci ani Ibn Níl dosud nespali. Hovořili spolu, mohl jsem sledovat, co si povídají. Poznal jsem, že se Ibn Níl snaží vyzvídat na nich. Snažil se horlivě, aby mi byl užitečný, odepřel si spánek a udržoval zábavu se svými společníky. To mi ovšem udělalo důkladnou čáru přes rozpočet. Mohli se tak bavit ještě hodně dlouho. A bylo pak ještě možné, abychom se s Ibn Nílem nepozorovaně vzdálili? Ptáci kolem řeky se probouzejí už před úsvitem. Jakmile začnou štěbetat, spáč se probudí a na útěk je pozdě.

Ostatně podle zvuku hlasů jsem usuzoval, že ani rozmístění v kajutě není pro můj plán příznivé. Ibn Níl ležel až vzadu a celá místnost byla tak malá, že i kdyby oba ostatní spali, nemohl by potají vyjít ven, musel by je překračovat a jistě by je vzbudil.

Co tedy dělat? Ibn Níla jsem nemohl vylákat ven. A odejít bez něho to nebylo možné, znamenalo by to pro toho statečného chlapíka jistou smrt. Musel jsem tedy zůstat i já. Ale co strašlivé nebezpečí, kterému se plaví vstříc rajjis efendiná, aniž má o něm potuchy? Musím je okamžitě odstranit! Časně ráno tu můj přítel může být, a pak už bude pozdě! Ano, kdyby šlo jen o přepadení ale ten ďábelský plán s (...)

(......)