Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12 NA TIGRIDU

„Hrozný jim bude Hospodin; neboť způsobí, aby zhubeněli všickni bohové země. I bude se jemu klaněti každý z místa svého, všickni ostrovové národů. Neboť vztáhne Hospodin ruku svou na půlnoc, a zhubí Asýrii, a obrátí Ninive v pustinu, a v suchost jako poušť. I budou uprostřed něho lehati stáda, všecky šelmy národů, pelikán i výr, na makovicích jeho nocovati budou; hlas jejich zníti bude na okně, pustina se ukáže na veřeji, když nepřítel cedroví jeho obnaží. Takovéť bude město plesající, kteréž sedí bezpečně, říkajíc v srdci svém: Já jsem, a kromě mne není žádného více. Jakť jest přišlo na zpustošení, učiněno peleší šelmám! Kdožkoli půjde skrze ně, čekati bude a zmítati rukou svou.“

Na tato slova proroka Sofoniáše jsem si vzpomněl, když jsme už za soumraku přistávali s naším člunem na pravém břehu Tigridu. Celá krajina po obou březích je jedno jediné pohřebiště, velké, nezměrné, pusté. Trosky starého Říma a Atén ozařuje slunce, památky starého Egypta se tyčí k nebi jako obrové. Hovoří srozumitelnou řečí o moci, bohatství i smyslu pro umění u těch národů, které je zbudovaly. Avšak zde, na řekách Eufratu a Tigridu, jsou jen divoké rozvaliny, přes něž beduín přejede, aniž si jich vůbec všimne a aniž tuší, že pod kopyty jeho koně leží pohřbeny jásavé výkřiky i vzdechy několika tisíciletí. Kde je věž, kterou stavěli lidé v zemi Sinear, když si řekli: Pojďme a zbudujme město a věž, jejíž vrcholek by sahal až k nebesům, aby se naše jméno proslavilo! — Město i věž vystavěli, ale nyní je tu pustina. Chtěli, aby se jejich jméno obestřelo slávou, ale jména národů, které toto město postupně obývaly a ve věži sloužily svým bohům, jména knížat a místodržitelů, kteří se zde brodili ve zlatě i v krvi miliónů, ta už zanikla.

Jak jsem se ale octl na Tigridu a v parním člunu, který nás dovezl až k peřejím Kelábu?

Táhl jsem s Atejby až do pouště Ed Dahna, protože po svém útěku z Mekky jsem se nemohl odvážit pobytu v západních končinách země. Blízkost Maskatu mě zlákala k návštěvě tohoto města. Navštívil jsem je sám, bez doprovodu, prohlédl jsem si věžaté hradby, opevněné ulice, mešity i portugalské kostely, obdivoval jsem i beludžistánskou tělesnou stráž imámovu a konečně jsem se posadil do jedné otevřené kavárny, abych si tu pochutnal na šálku kišry. Je to nápoj, který se připravuje ze slupek kávových zrn a je kořeněn skořicí a hřebíčkem. Náhle mi zaclonila výhled postava u vchodu. Vzhlédl jsem a viděl jsem před sebou muže, který opravdu stál za podrobnější prohlídku.

Vysoký, šedivý cylindr seděl na hubené, dlouhé hlavě, na níž se vlasy vyskytovaly asi tak vzácně jako stromy na poušti. Neobyčejně široká ústa s tenkými rty se postavila do cesty nosu, ostrému, dlouhému a snažícímu se zřejmě proniknout až k bradě. Tenký holý krk čněl z širokého, přeloženého, bezvadně vyžehleného límce košile. A pak přišla šedá kostkovaná kravata, šedá kostkovaná vesta, šedý kostkovaný kabát a šedé kostkované kalhoty, stejné kamaše a šedivé střevíce. (...)

(......)