Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13 RÍH

Octli jsme se teď vprostřed tisícihlavých stád ovcí a velbloudů. Kam oko dohlédlo — vpravo a vlevo, vpředu a vzadu — vlnilo se moře zvířat, pomalu kráčejících vpřed a škubajících trávu. Viděli jsme dlouhé řady oslů a volů, nesoucích černé stany, pestré koberce, velikánské kotle a mnoho jiných věcí. Na tuto horu různého nářadí a náčiní byli přivázáni starci a stařeny, kteří už nemohli ani jít, ani se udržet v sedle. Někdy nesla zvířata i malé děti, uvázané do košíků na sedlech tak, že jim z otvoru vykukovala jen hlavička. Aby zvíře udrželo rovnováhu, neslo na druhé straně jehňata a kůzlata, která mečela, bečela a vykukovala z košů stejně jako děti. Pak následovaly dívky oděné jen v přiléhavé arabské košili, matky s dětmi v náručí, chlapci ženoucí před sebou ovce, muži sedící na dromedárech a vedoucí za uzdu své nádherné koně, a konečně četní jezdci, kteří byli vyzbrojeni opeřeným kopím a sháněli po rovině jednotlivá zvířata, jež se rozptýlila a nechtěla se připojit k stádu.

Zvláštní podívanou poskytovali jízdní velbloudi, určení k dopravě vznešených žen. Na Sahaře jsem častokrát viděl džamály, na nichž v koši podobném kolébce seděly ženy, ale něco podobného jako zde jsem doposud neviděl. Před velbloudovým hrbem a za ním se šikmo položí dvě dlouhé tyče, na koncích se sváží a upevní koženými řemínky nebo provazy. Toto zařízení je vyzdobeno třásněmi a třapci z různobarevné vlny, šňůrami mušlí a perel, stejně jako sedlo a postroje, a zleva i zprava vyčnívá daleko přes velbloudí sedlo. Nahoře jakási budka, zhotovená ze dřeva a potažená látkou, dost podobná strážní budce, rovněž ověšená třásněmi a ozdobami. V této „vyhlídkové věži“ sedí dáma. Celé to zařízení dosahuje značné výšky, a když se objeví na obzoru, připomíná díky velbloudí klátivé chůzi obrovského motýla anebo velikánskou vážku, která rozevírá a zavírá křídla.

Když jsme se tu objevili, vzbudilo to u každé skupiny, kolem níž jsme projížděli, velký rozruch. Jistě jsem za to mohl méně já nežli sir David, na němž — stejně jako na jeho sluzích — bylo na první pohled vidět, že to jsou Evropané. Ve svém šedém kostkovaném obleku tu byl mnohem nápadnější, nežli kdyby se na náměstí v Mnichově či v Lipsku objevil Arab ve svém malebném kroji. Naši průvodci jeli před námi a vedli nás, až jsme konečně spatřili zvlášť velký stan, před nímž trčela ze země spousta kopí: bylo to šejkovo obydlí. Kolem právě stavěli do kruhu další stany.

Naši průvodci seskočili a vešli dovnitř. Zanedlouho se znovu objevili a s nimi důstojný stařec, který postavou i celým zevnějškem připomínal biblické patriarchy. Jistě právě takto vypadal i Abrahám, když vyšel ze svého domu v Mamre, aby pozdravil hosty. Sněhobílý plnovous mu splýval až na hruď, ale přesto nepůsobil dojmem vetchého starce, spíš muže, který dokáže statečně snášet útrapy. Tmavé oči si nás neprohlížely zrovna laskavě ani přátelsky. Pozvedl ruku k srdci a pozdravil:

„Salám!“

Tak zdraví muslimové nevěřícího; muslima však vítají pozdravem (...)

(......)