Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

14 NA VÝZVĚDECH

Umínil jsem si, že nejdřív vyhledám Džuváry, nejjižněji sídlící nepřátelský kmen. Velmi pohodlné by pro mne bylo jet do Vádí Tartar, které se táhne podél Tigridu na jih. Bohužel jsem však musel předpokládat, že právě v tomto údolí bych se asi nevyhnul nepříjemnému setkání, a tak jsem se raději držel na západ. Musel jsem se snažit, abych několik kilometrů nad Tekritem dosáhl Tigridu, pak jistě najdu hledaný kmen Džuvárů.

Měl jsem s sebou bohaté zásoby potravin a vodu pro koně jsem nepotřeboval, protože kolem bylo dost bujné trávy. Nemusel jsem se tedy starat o nic jiného, než abych nezbloudil a abych se vyvaroval setkání s nepřítelem. Pro to první jsem měl orientační smysl, slunce a kompas, pro druhé dalekohled, jehož pomocí jsem mohl sám vidět, aniž bych byl spatřen.

Den uplynul bez jakéhokoli dobrodružství, večer jsem se utábořil k odpočinku za osamělým skaliskem. Nežli jsem usnul, napadlo mi, že by snad bylo lepší jet až k Tekritu, protože tam se mohu nenápadně dozvědět mnoho nutných a užitečných věcí. Ale jak jsem se příštího rána přesvědčil, byla to zbytečná úvaha. Usnul jsem totiž velice tvrdě a probudilo mě až varovné ržání mého koně. Když jsem se probudil, spatřil jsem, že přímo ke mně jede od severu pět jezdců. Byli už tak blízko, že mě spatřili. Ačkoli mě můj hřebec mohl snadno donést do bezpečí, nepomýšlel jsem na útěk. Zvedl jsem se, posadil se, abych byl na všecko připraven, a nedbale, jakoby bezděčně jsem vzal do ruky svou opakovačku.

Přicválali ke mně a několik kroků ode mne zastavili koně. Na jejich tvářích nebylo vidět žádné nepřátelské úmysly, byl jsem tedy aspoň prozatím klidný.

„As-salám 'alajkum!“ pozdravil mě jeden z nich.

„Walajkum as-salám!“ odpověděl jsem.

„Tys tu dnes přenocoval?“

„Ano.“

„Nemáš stan, pod nímž bys mohl uložit hlavu k spánku?“

„Ne. Alláh rozdělil své dary všelijak. Jednomu dává hedvábný stan, druhému širé nebe.“

„Ale mohl bys mít přece stan, když máš koně, který je dražší nežli sto stanů.“

„Je to můj jediný majetek.“

„Prodáš ho?“

„Ne.“

„Patříš asi ke kmeni, který táboří nedaleko odtud?“

„Jak to?“

„Tvůj vraník není unaven.“

„A přesto sídlí můj kmen mnoho, mnoho dní odtud, daleko na západ od svatých měst.“

„Jak se nazývá tvůj kmen?“

„Valad Almání.“

„Ano, tam na západě se většinou říká valad místo bani. Proč ses pustil tak daleko?“

„Navštívil jsem Mekku a chci poznat i vsi a města ležící poblíž Persie, abych mohl po návratu domů mnoho a mnoho vyprávět.“

„Kam teď pojedeš?“

„Pořád tam, kde vychází slunce, jak mě Alláh povede.“

„To můžeš jet s námi.“

„Kde je cíl vaší cesty?“

„Nahoře nad útesy Kerníny, kde se naše stáda popásají na březích a ostrůvcích Tigridu.“

„Kterému kmeni patří tato stáda?“

„Kmeni Abú Muhammadů.“

„Jsou nablízku ještě jiné kmeny?“

„Ano. Jižně od nás jsou Al Ubédové, kteří platí poplatek šejkovi z Chán Kerníny, a severně Džuvárové.“

„Komu platí daň oni?“

„Je vidět, že přicházíš zdaleka. Džuvárové nikomu neplatí, sami poplatky (...)

(......)