Karl May

POUŠTÍ
(Ve stínu padišáha I)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

19 U VYZNAVAČŮ ĎÁBLA

Šakíb Chalíl Pasa dostál slovu. Když Halef druhého dne za svítání vstal a vystrčil hlavu ze dveří, pozdravilo ho deset kavasů, kteří čekali na koních před domem. Okamžitě mě vzbudil a já jsem si šel honem prohlédnout své pány ochránce.

Bylo to, jak mi paša přislíbil, pět Arnautů a pět bašibozuků. Bašibozuci měli obvyklou uniformu tureckých vojáků. Arnauti měli purpurové kazajky, zelené, sametem podšité vesty, široké šerpy, červené kalhoty s kovovými lampasy, červené turbany a tolik zbraní, že by se těmi jejich noži a pistolemi vyzbrojil třikrát větší oddíl. Bašibozukům velel starý bőlük emini, rotní písař, Arnautům onbaşi, desátník, s neklidnýma, divokýma očima.

Bőlük emini byl zřejmě zvláštní kvítko. Nejel na koni, ale na oslu, a znamení svého úřadu, neobyčejně veliký kalamář, měl zavěšeno na řemeni kolem krku. V turbanu měl zastrčenu spoustu husích brků. Byl to malý, tlustý chlapík a chyběl mu nos. O to větší však byl knír, který se mu stáčel špičkami dolů. Tváře měl skoro modré a tak tlusté, že se kůže napínala k prasknutí, a pro oči v nich zbývaly jenom uzoučké škvíry, kterými jako by jen taktak pronikl slabý paprsek do jeho mozku.

Dal jsem Halefovi láhev araku a přikázal jsem mu, aby jí pozdravil statečné hrdiny. Vyšel k nim ven a já jsem se postavil tak, abych mohl všecko pozorovat.

„Sabahiniz hayir olsun — dobré jitro, stateční hrdinové! Buďte nám vítáni!“

„Sabahiniz hayir olsun — dobré jitro!“ odpověděli mu sborově.

„Přišli jste, abyste doprovodili na cestách slavného Karu ben Nemsí?“

„Paša nás posílá jako jeho doprovod.“

„Chci vám tedy oznámit, že moje jméno je Hádží Halef Omar ben Hádží Abú 'l Abbás ibn Hádží Dawúd al Gosara. Jsem aga, cestovní maršálek a ochránce toho, jehož máte doprovázet, a musíte být poslušni mých pokynů. Jak zní rozkaz, který vám paša dal?“

Bőlük emini odpověděl — měl fistulkový hlásek, který zněl jako stará zrezivělá trumpetka:

„Jsem bőlük emini ve službách pádišáha, nechť mu Alláh žehná, a jmenuji se Ifra. Pamatuj si to jméno! Šakíb Chalíl Pasa, jehož jsem věrným sluhou, mi dal tento kalamář a tato pera i mnoho papíru, abych zapsal všecko, co se vám i nám cestou přihodí. Jsem udatný velitel těchto lidí a dokážu vám, že…“

„Mlč, ty oslí krasojezdče!“ přerušil ho onbaşi a vjel si rukou do svého mohutného plnovousu. „Cože jsi? Náš velitel? Ty trpaslíku! Pán nad kalamářem a husami, které ti poskytly pár svých brků! To jsi, a nic víc!“

„Cože? Jsem bőlük emini a jmenuji se Ifra. Moje statečnost…“

„Mlč, povídám! Tvoje statečnost roste pod nohama tvého osla, nechť ho Alláh ohněm spálí! To hovado má zlozvyk, že ve dne se plaší a v noci hýká na měsíc. Známe tebe i tvého osla, jenom nám pořád není jasné, kdo z vás je bőlük a kdo osel!“

„Dej si pozor na jazyk, onbaşi! Nevíš, že jsem se odvážil v bitvě až tam, kde uřezávají nosy? Podívej se na můj nos, který už bohužel nemám, a podivíš se mé smělosti! Nebo snad nevíš, jak jsem o nos přišel? Tak poslouchej! Bylo to tenkrát, (...)

(......)