Moliére
překlad: František Vrba

ZTŘEŠTĚNEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5. výstup

PANDOLFO, ANSELMO.

ANSELMO:

                       Bože můj! Strašidlo!
Brr, až mě přejel mráz, jak na mě pohlídlo!
Nebožtík po mně jde! Stůj! Ani o krok dál!

PANDOLFO:

Co je vám? Proč jste mě tak divně přivítal?

ANSELMO:

Co vás sem vede? Co? Jenom pro všechny svaté,
nechoďte ke mně blíž! Jestli se namáháte
mi takhle sbohem dát, tak tenhle kompliment
jste si moh ušetřit. A jestli jako cent
vás tíží na duši nějaké provinění,
milerád pomůžu. Dám za vás na modlení,
ať máte v hrobě klid, ať je vám lehká země,
a jenom, proboha, už víckrát nestrašte mě!
                                    Jestli máte zapotřebí
                                    radovat se věčně v nebi,
                                    bůh vám pomoz k lásce čisté!
                                    Ale teď už radši zmizte.

PANDOLFO:

Musím se tomu smát i přes všechnu svou zlost.

ANSELMO:

Ach! Na nebožtíka jste veselý až dost.

PANDOLFO:

Zbláznil jste se, či co? Je to hra? Já se divím,
že jako s umrlcem jednáte se mnou živým.

ANSELMO:

Viděl jsem rakev sám. Umřel jste, bohužel.

PANDOLFO:

Já umřel? O tom snad bych něco vědět měl?

ANSELMO:

Hned, jak mi vaši smrt oznámil Maskarilo,
i mně z té noviny až na umření bylo.

PANDOLFO:

Mluvíte ze spaní? Či blázníte snad bděle?
Copak mě neznáte?

ANSELMO:

                        Zdáte se sice v těle,
co jste měl zaživa, jste ale jenom duch,
jste mlha bez masa a řídká jako vzduch,
která se promění za chvilku třeba v můru,
nebo se nafoukne v nějakou obří stvůru –
a co je moc, je moc na ten můj lidský vkus.
Běžte dál, mám už dost všech strašidel a hrůz!

PANDOLFO:

Chudáku Anselmo, ta vaše naivita,
co vás tak zděsila a takhle vámi zmítá,
snad jindy byla by docela roztomilá
a ještě po čase by mě snad pobavila.
Jenomže s touhle lží, že prý jsem nebožtík,
souvisí druhá lež a druhý hnusný trik,
který mě vylákal, abych prý poklad získal!
A ty dvě lumpárny ten Maskarilo spískal,
ten rošťák rošťáků, který se neštítí
pro svoje rošťárny té nejpodlejší lsti!

ANSELMO:

Opravdu? Že bych mu tak skočil na návnadu?
Ale kdo tušil by takovou lest a zradu?
Ukažte, sáhnu si… Skutečně, vy jste z masa!
A na mě hledíte právem jak na (...)

(......)