Moliére
překlad: František Vrba

ZTŘEŠTĚNEC
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6. výstup

ANSELMO, MASKARILO.

ANSELMO:

To naše století je divné! Může splést
i člověka jak já. Ta sháňka po mamonu
a snaha zachovat si svoje v tomhle shonu!
Takový dluh je dnes rovna jak malé dítě:
když ho máš udělat, rozkoší naplní tě,
a když jsi dlužníkem, jen sklouzne do měšce.
Když se však narodí, tíží tě přetěžce,
a co teprve pak, když přijde doba splátky,
to se tě natrápí, když ho máš vrátit zpátky!
Ale to štěstí dnes! Mé dva tisíce franků
mi dlužník zaplatil, když měly na kahánku
po letech čekání!

MASKARILO (stranou):

            Á, vida toho ptáčka!
Letí mi do rány! Jak ten svůj měšec mačká!
Teď polehoučku s ním! Vím dobře, co má rád,
a na tu slabůstku ho zkusím nachytat.
(Nahlas.)
Anselmo! Mluvil jsem…

ANSELMO:

S kým?

MASKARILO:

S vaší Nerinou.

ANSELMO:

S tou mojí záhubou, sladkou a nevinnou?

MASKARILO:

S jakoupak záhubou? Vždyť ta k vám láskou plane!

ANSELMO:

Opravdu? Štěstí mé je dnes až nečekané.

MASKARILO:

Mám strach, že chudinka tou láskou umře snad.
„Anselmo, miláčku,“ tak vzdychá napořád,
„kdy už se vezmeme a kdy z nás bude pár,
a kdy tvé objetí už uhasí můj žár?!“

ANSELMO:

Proč ale do dneška mi tohle všechno tají?
Jak tahle děvčata se přetvařovat znají!
Pověz mi upřímně: je mi už řádka let,
ale snad vypadám dost k světu napohled?

MASKARILO:

Opravdu, pro to vás nemusí tlačit můra –
nejste sic krasavec, ale jste ještě jůra!

ANSELMO:

Takže by ona…

MASKARILO (se snaží vzít mu tajně měšec):

            Takže by vás k zbláznění už chtěla
a bere…

ANSELMO:

Bere?

MASKARILO (mu vezme měšec a upustí jej na zem):

                                    Bere vás už v duchu za manžela!
(S úlevou, že se mu kousek podařil.)
A touží horoucně už zlíbat vaše ústa!

ANSELMO:

Ach! Už ti rozumím! Trefils do mého gusta!
Teď ještě poslechni: až ji zas uvidíš,
hleď mě jí vychválit, co nejvíc – však ty víš!

MASKARILO:

To buďte bez obav.

ANSELMO:

Tak sbohem.

MASKARILO (za ním pro sebe):

Pánbůh s vámi!

ANSELMO (se vrací):

Ta moje hlava! Fuj! Mám v ní dnes zmatek samý!
Dostanu od tebe tak šťastnou novinu
a ty mi pomáháš získat mou Nerinu –
a za tvou ochotu ti nedám ani grešli!
To bys mě právem směl pokládat za držgrešli!
Okamžik, hned ti dám…

MASKARILO:

Ach ne, ne!

ANSELMO:

Jen mě nech…

MASKARILO:

Ani groš, prosím váš! Mně nejde o prospěch.

ANSELMO:

Já vím, však přece jen…

MASKARILO:

            Ne, říkám naposledy,
urazil byste mě.

ANSELMO:

(...)

(......)