Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRÁZKY Z ČECH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Dětské hry

(Obrázek z dětského života na venkově)

Na venkově, jak známo, nemohou se lidé s dětmi tak obírat, jak to u zámožnějších měšťanů a pánů způsob. Tu není chův, guvernantek a informátorů, kteří by je oblékali, pozor na ně dávali, s nimi hráli a v mravech a způsobech je cvičili. V zimě ještě zbude rodičům tolik času, aby se na ně ohlíželi, jak ale nastane práce v polích, tu se odevzdají starším dětem mladší na starost, přitom musejí buď stavení, buď dobytek hlídat; proto však jim přece zůstane dost chvíle k zábavám, které si mohou zřídit, jak samy chtějí. Hry jejich neřídí nikdo, jednomu napadne to, druhému ono, a tak hrajou rok od roku ony dávné, obvyklé liry, jež hrávali již praotcové jejich a jež se vždy mladší děti od starších naučí – leč jestli se v důvtipné hlavě nová hra zrodí. Těch drahých, skvostných a důmyslných hraček, jež vidíváme u dětí panských, dílem pro ukrácení chvíle, dílem pro zbystření se rozumu, těch na vesnici nevidět. Tu a tam u zámožnějšího sedláka na peci v koutku má dcerka sedět panenku, kterou jí matka z jarmarku přinesla, aby se učila na ní šít, na malinkém červeném stolku stojí hlíněné nádobičko, v němž se strojí hostiny při pannině svatbě, a na malém ložičku jsou modré poduštičky vystlány. Tu a tam za okny vidět papírového Mikuláše, černého kominíka a bílého beránka, a když se v letě neb v jeseni poutníci z pouti byli vrátili, tu bývá také vidět chlapce po vsi běhat s červenými trubkami a píšťalkami; některý zase má pověšený na knoflíku bubínek a tluče do něho dřevcemi, co na cestě našel, protože babička, která mu ho přinesla, nevěděla, že musí k němu také paličky koupit. Ale tatík mu je udělá. Jiný zase táhne za sebou grošového koně, který se mu kácí se strany na stranu, a opět jiný chlubí se kudlou, která má střenku červeně malovanou. Děvčata zase dívají se po boku, jak jim nové mošinky budou slušet, až s nimi půjdou do školy, a malé děti pochutnávají si na perníkových beráncích a košíčkách. Takové dni bývají ale jen jednou, nanejvýše dvakrát do roka, kde se jim podobného dárku dostane.

Na podzim nastane jim škola; po škole rády matky děvčata volají k své ruce, neb ku kolébce, a peří drát – jestli děvče na přeslici dosáhne, musí se učit cucky přepřádat. Která prý přadlena dovede upříst rovnou niť z cucků, ta že pak dovede příst i hedvábí, říkají. – Chlapci bývají také přidržováni k menším pracím, loučky drát, košatinky plést, provazy pomoct soukat otci – někdy na děti pozor dávat, jenže chlapci nemívají velké stálosti při práci, jakmile příhodnou chvílku zočí, jako pára zmizejí ze dveří a hned s drakem za humna, a v zimě klouzat se neb sáňkovat. – V neděli ale mají volno; tu si pak děvče vystrojí panenku, jde s ní na táčky, aneb si pozve družky k sobě, a na peci slaví se hlučná svatba i křtiny, také se přitom tancuje. Pak se hraje „na zlatý prsten“ – „na prodávání másla“– jsou-li chlapci přítomni, prodává se po másle – oves, hraje se „na chudého vandrovníka“ – „na to, co lítá“ aneb si (...)

(......)