Božena Němcová

NÁRODOPISNÉ A CESTOPISNÉ OBRÁZKY Z ČECH
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Národopisné drobnosti

[Různořečí z okolí Domažlického]

I.

Dopis, který jsem posledně od vašnosti obdržela, velice mne potěšil, za jedno, že jste, Vašnosti, spokojen byl s mým malým příspěvkem, a za druhé, že ráčil jste mi slíbit, povědít mi původ Buláků. Velmi povděčna byla bych této zprávě; nedávno, když v Praze jsem byla a několik večerů s panem Hodžou u pana Dr. Staňka strávila, těšilo ho velmi, když jsem mu o těch horácích vypravovala. Soudil, že pocházejí z Tater; zdali i Vašnosti s míněním tím srovnávat se budete, ráda uslyším. Zde podávám tedy přislíbené pojmenování všelijakých věcí, jak je Chodováci užívají. Mnohá slova užívají se i v jiných krajích v Čechách, ale proto přece zde je podávám, abyste ouplnou známost o jejich mluvě měl.

Člověk nejisté, nestejné povahy je vratký, příjemné děvče je libné, která všude zůstane, je pobuda, která nemá všech pět pohromadě, je pošetilá, bláznová. Kdo opravdu blázen je, řeknou: myšlénky mu spadly, v hlavě se mu popudilo. Kdo má povahu kam vítr, tam plášť, dostane jméno pudivítr. Češka, učitelka a horačka neřekne se, nýbrž Čechyně, učitelkyně, horákyně, naše, vaše prodlouží se v náše, váše; pláče naopak zkrátí se v plače, umyl se řeknou umejl, něco spolknout řekne se pozřít, zimou se třást cintovat se; tváře jsou líce, lícata, rulíky z vlasů upletené jsou pletánky čili vrkoče. Když se vlasy rozpravují a neopatrně se zatáhne, vzkřikne dívče: Och, ty mi kráčeš. (V Hradecku řeknou rvát, rout, ruje. Ona mne rula za vlasy, což jsem nikde ještě neslyšela, jakož i kráčet.) Když je po těle tak zvaná husí kůže, řeknou, že má vospense, také když huse písky vyrážejí, dostává vospense. Dvojčata jsou spolčátka, a když má být veselka, snoubenci se s kazatelny oznamují. Děvče když zvětří, nemá studu a lehko se podnese. Chlapec se na vojnu odevzdá a neštovice se dítěti vštěpují. Nit se do korálů i do jahly nadívá, světlo se rozžehne hned po šírání – soumrak. Sedlák sedl na kůň, chutě – spěšně – cválal k městu, aby záhy (nikdy brzy) se vrátil. Pote chutě do lesa parezy kálat – ř se neřekne, a místo porážet kcílat. (V Polné říkají kátět.) Den se vyštípl; chytnout je chapnout, nádoba dřevěná se rozvalí, rozsuší, smetana se nastřápá, nastřádá a může se vyškrejpat, vystříkat. Místo tam skoro vždy se říká hyn. Sedněte hyndle; tam na vršku stojí řeřáb – jeřáb – a tam v té pšenci rostou modráčky – charpa – chrpa; venku je vně. Klika u dveří je vorbička – almara – halměř police – sudeň – polička na nádoby – misník; postel je lože (s ponebím); v senci – v sednici je krb – ohniště – ale v kuchyni jmenuje se též ohniště. Komora je srub – sklípek (Gewfflbe) je sklep a podzemní sklep je loch. (Také v Polné se tak říká sklepu.) Půda je ponebí, Falltůre je padák – hřebík je hřeb – louče jsou spány, provázek cuckový je vajerek – dřevěná mísa – okřín – krajáč aneb buclák na mléko je vrchlice, síto řešato – trouby – růry. Kouř je dým, dýmuje se – místo kouří. – Drůbež je lichva, – trakař je tratar – kolečko na (...)

(......)