Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Na předměstí a v Praze

„Napravo šíře hledím, nalevo zrak bystře otáčím“ a mám vztek. Také mně ani ve snách nenapadne, abych se s ním tajil. A čtenář, který je od starších už let členem Matice české a má její mapu „Praha a vůkolí“, najde na té mapě prasnadno předmět mojí zlosti – Praha jím není!

Vždyť to věru není už ani k vydržení! Copak je to pro Prahu, pro tu slavnou, krásnou, bohatou, srdečnou, mateřsky laskavou Prahu nějaké jen trochu slušné, hodné a upřímné vůkolí? Vyrostlo nám to zrovna na zádech a domnívá se to, že by to i bez nás bylo teď na světě něčím! Schovalo se to orlu pod křídlo a vylétlo pak ve výši kousíček nad něho, a teď se to nazývá „králem!“ Ještě že se pánbůh postaral, aby stromy nerostly zrovna až do nebe! Karlín je už hotov: vedle něho strmý Žižkov, za ním erární louka – Karlín už neporoste. Smíchov se roztáhne ještě ke Zlíchovu a má pak už také konec. A Vinohrady? Vinohrady se svalí jednoho dne prostě dolů do Nuselského údolí – to je přece vidět – a bude po všem. Přiznám se, že na to už čekám – Vinohrady jsou nejpyšnějším, nejchlubivějším z těch nárostků Prahy – já je nemohu vystát!

Musí se svalit – „pýcha předchází pád“, a takové moudré, staré, vyprubované přísloví se přece nezablámne k vůli nějakým Vinohradům! Přece k nevystání už, tahleta pýcha! Vždyť jsme četli věru i na tomto, jenom kráse a pravdě věnovaném místě (a bylo to k tomu ještě zrovna předevčírem, v den tedy sváteční!) o Vinohradech, že prý je to město čistě „moderně“, ba prý „vzorně“ spravované – zastrč si tu „špičku“ do kapsy, stará Praho! Nu, ano „moderně“, čili nově! Jakpak se má nebo může spravovat takové včera teprv slepené hnízdo?!

Copak tam ale vlastně máte, v tom svém Karlině a Žižkově, na Vinohradech a na Smíchově? Domy. Ulice. Někde nějaké náměstí. Snad radnici a kostel. Tu a tam kousek dláždění. To ale všechno je už odedávna u nás, to jste odkoukali, odstavěli Praze! Něco originálního, zvláštního, vašeho – i ani zdání! A i to, co máte, odkdypak to vlastně stojí? Vždyť vás pamatujeme ještě dobře, vy mladá pýcho, jak jste vypadaly před třicíti, před čtyřicíti lety! Široká, zaprášená silnice, vpravo vlevo za škarpou nízká zídka, za zídkou vpravo vlevo kus zelinářské zahrady – Smíchov! Dvě silnice pod pravým k sobě úhlem, k Nuslím a k Vršovicům, trochu polí a mezi nimi nějaké ty meze, hospoda „U Jelínka“ – Vinohrady! Zase silnice, zase trochu zelinářství, pak dvě kořalny a „Leipzig“ – Karlín!

Ani svoji historii ještě nemáte žádnou! Kolikpak jste – např. – měli tam venku už svých měšťanostů, he? A my jich už měli do set! Když si tak vzpomenu na tu „primátorskou“ síni na naší radnici pražské! Na tu hrdou podobiznovou galerii měšťanostů našich! Sbíráme si je tu sice teprve asi půl století, ale teď už se člověku při pohledu radostí zrovna prsa úží – jakpak bude, až budeme sbírat aspoň takhle dvakrát, třikrát tak dlouho! Tolik zásluh a přece – podívejte se jenom – přece všude taková jednoduchost! Ani zdání o parádě jakés, všichni (...)

(......)