Jan Neruda

PRAHA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Úprava Václavského náměstí

Něco dnes zbytečného, protože opravdového – na masopustní neděli! A přitom něco zrovna k smíchu laciného, protože zase jen nějaký návrh – „na zvelebení Prahy“. Ty můj milý bože, jak snadno se takové návrhy počínají a rodí! Já sám jsem jich už porodil několik. Z Petřína jsem, ponechav mu jeho smaragdovou, nenahraditelnou zeleň, učinil náš Slavín, naši Akropoli – překrásnou, velebnou. Městský park jsem předělal na samé stinné boskety a nastavěl do nich vlastenecké hermy. Můj přítel J. prodloužil zase Václavské náměstí zrovna až k radnici. A přítel E. proměnil vrch Žižkov na něco, co není ani nikde ve světě. Nemá snad také sám čtenář nebo neměl už několik návrhů podobně velkých? Člověk vypadá při tom tak duchaplný, čilý, vlastenecký, šlechetný!

Tentokráte ale nestavím přece do větru, mám pod sebou pevnou půdu. Upozorňujuť jenom na něco, co beztoho provést se musí, a chci jen, aby se na to pomýšlelo zavčas. Míním úpravu Václavského náměstí, nu a ta přece se musí stát!

Již se dovršuje hrdá, krásná budova Českého musea, jako sen šeří se jeho mohutné tvary, jeho galerie a báně zimním vzduchem a vypínají se k modrému nebi, oko chodcovo mimovolně a opětně se tam vznáší a rovněž mimovolně sklouže pak zase po vůkolí, po přístupu, po celém prostranství širém, ba velkolepém, a mysl po něčem touží. Z toho našeho náměstí Svatováclavského musí se ještě něco vyvinout! To musí být tak pro nás význačné a tak světově známé a chválené, jako benátské náměstí Sv. Marka, jako neapolská Piazza del plebiscito, jako pařížská Place de la Concorde, jako – nu krásnějšího náměstí není už ani ve světě nežli Place de la Concorde!

Nebojte se, nemyslím na nějaké napodobení, na nějakou komposici, na něco strojeného, celých milionů vyžadujícího a – přec jen nemožného! Těžko přenést někam porfyrovou dlažbu benátského náměstí, jeho chrám sv. Marka, kampanilu, orologio, arkády starých a nových Prokurazií atd. Rovněž nesnadno na našem Václavském náměstí rozepnout proslulý arkádový oblouk neapolský, ledaže by se za velké miliony skoupil dole Můstek s vůkolím, Kotce, Tarmark, a další miliony daly pak na stavbu sice pěknou, ale zde bezúčelnou. A nemožno také napodobit rozlohu pařížské Place de la Concorde, dát pražskému tomu našemu náměstí břehy oživené řeky, zeleň zahrad do nekonečné dáli, vyhlídku na paláce ministerstev, na Arc de triomphe de l’Etoile, na Madeleinu, na palác zákonodárného sboru atd. A kdyby se dalo, vždyť by se musil dát také ještě ten půvab jeden, který diváka tam na severním břehu Sekvany jímá: půvab, že tu člověk stojí na místě, na něž dějepisci lidští nezapomenou do sklonku světa!

A přece jenom je jistá paralela, že některá podoba mezi tím náměstím pražským a náměstím pařížským! I co do historického přídechu, byť tu malilinká. Třeba na náměstí Václavském nebyla stála gilotina a neskulilo se tu 3.000 hlav do koše katova, přece děly se popravy také tady a posud trčí z nároží „u Císařských“ železná tyč a pletená miska, (...)

(......)