Stanislav K. Neumann

ZLATÝ OBLAK
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Nevelký potlach nedělní, k němuž přitáhli nejen Rudí vlci z města a pravidelní hosté Nevady, nýbrž i malá karavana pestrá z okolních osad, skončil vlastně k deváté hodině večerní, kdy většina těch, kdož nebyli tu usazeni tohoto měsíce, odešla na nádraží nebo vrátila se do svých táborů.

Atrakcí dne stal se dlouhý Bříza se žlutou hřívou a modrýma očima: časně ráno zašel si do vesnice pro mladou husu, dal si ji na místě zaříznout, poněvadž si jednak netroufal před kamarády sám to udělati, jednak byl citlivého srdce a štítil se čerstvé krve, a usmyslil si, že ji upeče po indiánsku. Oškubal ji, očistil, jílem z potočního břehu obalil, do horkého popelu pod žhavé uhlí uložil, a poněvadž věděl o věci toliko to, co četl v jedné knížce Setonově, kde mladý hrdina vytáhne kachnu z popelu na jedné straně spálenou a na druhé straně syrovou, vyhrabal ji z opatrnosti po dvaceti minutách a obrátil a znova na dvacet minut dal péci, takže nakonec dala se husa jakžtakž jisti, ba některými nadšenci byla velebena nad všecky husy pečené v troubě.

A ještě jedna atrakce, méně zábavná, objevila se na tomto potlachu: obrýlený Ferda, kulaťoučký sekretář dělnických bezvěrců, se svou tlustou blondýnou. Vyšli po ránu ze své chaty u řeky, půldruhé hodiny odtud, prošli se pěkně, a aby zabili jednou ranou ještě jednu mouchu, ponudil sekretář shromáždění školometským výkladem o rozdílu mezi volným trampingem a předvojenskou výchovou skautskou, čili s mechanickou horlivostí nanosil trochu dříví do lesa a neopominul skončiti doporučením bezvěrectví a svého maloměšťáckého bratrstva. Šerifovi temněly oči zlostí, když se mu díval při tom do prázdné tváře buclaté, a Jindrovi bylo Billyho pevně za ruku přidržet, aby nevyskočil a neřekl mu cosi o obchodním cestujícím se zapařenou řezankou. Jen prostomyslný Bříza polykal s vážnou tváří suché korálky odříkávaného růžence, ač neslyšel ani slova nového. A mládež, která sesedla se většinou do dvojic, snažila se hleděti zdvořile na zbytečného řečníka, ale v těch tvářích cukalo tu a tam uličnictví a těla bezpečně pohanská tiskla se potají k tělům. Sekretářovic párek odvalil se ostatně se sebevědomou důstojností brzy odpoledne, očividně neuspokojen pobytem mezi tímto koukolem.

A teď tedy za houstnoucího soumraku leží podvojná osada kolem posledního táboráku. Vlažný večer naplňuje se tichými stíny, a první hvězdy blikají na pohaslé obloze nekonečně modré. Jindra hovoří se Šerifem, Billy má tu svou útlou Helu, sličnou a veselou brunetu židovského typu, která přijela v sobotu a odjede zítra ráno, poněvadž nemá ještě dovolenou, jsou tu Konradové s Martou a Ankou, Stařeček šel už spát, Bříza se tiskne lyricky k Magdě Meruňce, a Zuzka Kůzle vypravuje živě nevinné klípky Marioně, poněkud unavené hlučnou nedělí. A pak z dalších dvou srubů Nevady – pátý je zavřen, poněvadž tři Klackové, kteří si jej vlastníma rukama zrobili, pustili se letos do Hercegoviny – jsou tu Novomanželé, studentský párek, sociologie a biologie, tichá (...)

(......)