Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O SLAVNÝCH MUDRCÍCH.

Lidu jste sloužili a pověře lidu, vy slavní mudrci všichni! – a nikoli pravdě! A právě proto vás uctívali. A proto též snášeli vaši nevěru, že byla vtipem a oklikou k lidu. Tak pán popřává volnosti svým otrokům, ba kochá se jejich bujností.

Kdo však jest u lidu v nenávisti, jako vlk u psů: to jest svobodný duch, odpůrce pout, jenž nezbožňuje a v lesích má své doupě.

Jej vyhnati z jeho úkrytu – to lid nazýval vždycky „smyslem pro spravedlivost“: a na svobodného ducha i teď ještě štve své psy nejostřejších zubů.

„Neboť pravda je zde: vždyť je zde lid! Běda, běda těm, kdož hledají!“ – tak se od jakživa volalo.

Svému lidu jste chtěli dáti za pravdu v jeho uctívání: to jste zvali „vůlí k pravdě“, vy slavní mudrci!

A vaše srdce vždy k sobě promlouvalo: „z lidu pocházím: odtamtud také mi vzešel hlas boha“.

S tvrdou šíjí a chytří, podobni oslu byli jste vždy, vy přímluvci lidu.

A nejeden vládnoucí, jenž s lidem chtěl žiti v míru, před své oře zapřáhl ještě – oslíčka, zapřáhl nějakého slavného mudrce.

A teď bych rád, vy slavní mudrci, byste konečně docela odvrhli kůži lví!

Pestře žíhanou kůži šelmy a srst badajícího, hledajícího, dobývajícího tvora!

Ach, bych uvěřil ve vaši „pravdymilovnost“, k tomu mi zprvu zlomte svou zbožňující vůli.

Pravdymilovným zovu toho, kdo odchází na pouště, kde není bohů, a kdo zlomil své zbožňující srdce.

V žlutém písku a sežehnut sluncem, šilhá snad žíznivě po ostrovech, kde se temeni prameny a kde život odpočívá pod temnými stromy.

Jeho žízeň ho však nesvede k tomu, by žil, jak oni pohodlní: neb kde jsou oasy, jsou také modly.

Hladovící, násilnickou, osamělou, bezbožnou: tak sebe samu chce míti vůle lví.

Bez blaha sluhů, oproštěna od bohů a od zbožňování, bez strachu a strašná, veliká a osamělá: taková jest vůle toho, kdo miluje pravdu.

Na poušti od nepaměti žili milovníci pravdy, svobodní duchové, a byli pány pouště; v městech však žijí vypasení, slavní mudrcové, – soumaři.

Stále totiž, jako praví oslové, táhnou káru lidu!

Ne že bych je proto hněvem stihal: ale jsou to pro mne jen bytosti sloužící a zapražené, byt se i blyštěly zlatým postrojenu

A často byli dobrými sluhy a chvályhodnými. Neb takto dí ctnost: „musíš-li sluhou být, (...)

(......)