Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TANEČNÍ PÍSEŇ.

Jednou z večera kráčel Zarathustra se svými žáky lesem; a když pátral po prameni, hle, tu přišel na zelenou louku, kterou tiše obrůstaly stromy a křoví: na ní tančily spolu dívky. Jakmile dívky poznaly Zarathustru, ustaly v tanci; Zarathustra však přívětivě k nim přistoupil a promluvil takto: 

„Neustávejte v tanci, půvabné dívky! Nepřišel jsem, rušit vaší hry pohledem uhrančivým, nepřišel k vám nepřítel dívek. 

Jsem přímluvčím boha před ďáblem: ďáblem však jest duch tíže.“ Jak bych, vy lehounké, mohl být nepřítelem božských tanců? Či dívčích nohou s krásnými kotníky? 

Ano, jsem les a noc tmavých stromů: koho však nezastraší má temnota, nalezne též trsy růží pod mými cypřišemi. 

A také malého boha nalezne, jenž dívkám jest nejmilejší: u studánky leží, tiše, s očima zavřenýma. 

Věru, za bílého dne mi usnu, zahaleč! Hnal se snad příliš mnoho za motýlky?

Nezlobte se na mne, vy krásné tanečnice, potrestám-li trochu toho bůžka! Bude sic křičet a plakat, – ale i v pláči je k smíchu!

A se slzami v oku ať vás poprosí o tanec! a já sám zazpívám píseň k jeho tanci: Taneční píseň, výsměšnou píseň na ducha tíže, svého nejurozenějšího, velmožného ďábla, o němž říkají, že jest „pánem světa“.

A toto jest píseň, kterou Zarathustra zpíval, když Kupido a dívky spolu tančili:

 

Ve tvé oko jsem nedávno pohlédl, živote-ženo! A tu se mi zdálo, že v nezbadatelno klesám. 

Tys mne však vylovila zlatou udicí; vysmála ses mi, když jsem tě nazval nezbadatelnou. 

„Taková jest mluva všech ryb – pravilas; čeho samy nezbadají, jest nezbadatelné.

Ale jsem jen proměnlivá a divá a ve všem jsem žena, a ne právě ctnostná:

Třeba že mi vy mužové říkáte ‚hluboká´ nebo ‚věrná´, ‚věčná´, ‚tajuplná´.

Vždyť vy mužové nás obdarujete vždy vlastními svými ctnostmi - ach, vy ctnostní!“ 

Tak se smála ta neuvěřitelná; jí však já nikdy nevěřím, ani jejímu smíchu, mluví-li zle o sobě samé. 

A když jsem mezi čtyřma očima mluvil se svou divokou moudrostí, pravila hněvivě: „Chceš,toužíš,miluješ, jen proto život chválíš!“ 

Skoro byl (...)

(......)