Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

PÍSEŇ NAD HROBY.

„Tam jest ostrov hrobů, mlčelivý ostrov; tam jsou též hroby 1 mého mládí. Tam zanesu věčně zelený věnec života.“ Takto v srdci svém se ustanoviv, plul Jsem přes moře.

Ó mládí mého jevy a vidiny! Ó vše zákmity oka lásky, vy božské okamžiky! Jak rychle jste mi zemřely! Vzpomínám vás dnes jako svých mrtvých.

Od vás, mých nejmilejších mrtvých, vane sem sladká vůně, jíž taje srdce a slza. Ta vůně věru otřásá srdcem a taví je osamělému plavci.

Stále jsem ještě nejbohatší a vzbuzuji největší závist – já nejosamělejší! Neb měl jsem vás přece, a máte mne ještě: rcete, komu, jako mně, spadala se stromu taková růžová jablka?

Stále jsem ještě vaší lásky dědicem a prstí, vám na památku kveta pestrými, divoce rostoucími ctnostmi, ó vy nejmilovanější!

Ach, byli jsme stvořeni, bychom si zůstali na blízku, vy půvabné cizí zázraky; a nepřišly jste ke mně a k touze mé jako plaší ptáci, než důvěřující k důvěřujícímu!

Ano, stvořeny k věrnosti, jako já, a k důvěrným věčnostem: a mám vás teď jmenovati dle vaší nevěrnosti, vy zákmity božských očí, vy božské okamžiky? – jinému jménu jsem se posud nenaučil.

Věru, příliš rychle jste mi zemřeli, vy uprchlíci. Ale neprchli jste vy mně ani já neprchl vám: svou nevěrou jsme si navzájem nevinni.

Abych já byl zabit, zardousili vás, vy zpěvní ptáci mých nadějí! Ano, po vás, vy nejmilejší, zloba vždy střílela šípy – by moje srdce zasáhla!

A zasáhla je! Vždyť jste po vždy byli nejdražším majetkem mého srdce a já byl majetek váš: proto vám bylo v mládí zemříti a příliš záhy!

Po nejzranitelnějším ze všeho, co jsem měl, vystřelili šíp: to jste byli vy, jichž kůže jest jako chmýří a ještě spíš jako úsměv, zmírající jediným pohledem!

Toto slovo však řeknu svým nepřátelům: co je vše vraždění lidí proti tomu, co jste spáchali na mně!

Věc horší jste na mně spáchali, než je všechna vražda na lidech; vzali jste mi, čeho nelze nahraditi: – to pravím vám, nepřátelé moji!

Vždyť jste zavraždili mého mládí vidiny a nejmilejší zázraky! Druhy mého dětství jste mi vzali, ony požehnané duchy! K jich památce sem kladu tento věnec a tuto kletbu.

Tuto kletbu vám, moji nepřátelé! Vždyť jste zkrátili, co věčného ve mně, tak jako zvuk se zlomí v studené noci! Přišlo to ke mně jen jako mžiknutí božského oka, – jen jako okamžik!

Takto kdysi v blaženou chvíli promluvila má čistota: „všechny bytosti buďte mi božské“.

Tu jste mne přepadli špinavými přízraky; ach, kam to pak uprchla ona blažená chvíle!

„Všechny dny buďtéž mi svaté“ – tak promluvila kdysi moudrost mého mládí: věru, radostné to moudrosti hlas!

Ale tu jste vy nepřátelé mi ukradli moje noci a prodali a změnili je v bezesná muka: ach, kam to pak uprchla ona radostná moudrost?

(...)

(......)