Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O PŘEMÁHÁNÍ SEBESAMA.

„Vůle k pravdě“, tak jmenujete, vy nejmoudřejší, to, co vás

pohání a rozvášňuje? 

Vůle, by všechno jsoucno bylo předmětem myšlení: tak jmenuji já vaši vůli!

Vše jsoucno chcete teprve učinili předmětem myšlení: neboť pochybujete s dobrou nedůvěrou, že to předmětem myšlení již jest

Ale má se vám to poddati a sklonití! Tak tomu chce vaše vůle. Má se to stati hladkým a podrobiti se duchu jakožto jeho zrcadlo a odraz.

Toť vaše celá vůle, vy nejmoudřejší, neboť jest to vůle k moci; a i tehdy, mluvíte-li o dobru a zlu a hodnotících soudech.

Chcete teprve stvořiti svět, před nímž byste poklekli: taková jest vaše poslední naděje a vaše blouznění.

Nemoudří ovšem, to jest lid, – ti se podobají řece, po níž člun klidně pluje dál: a v člunu slavnostně a zakukleně sedí hodnotící soudy.

Svoji vůli a svoje hodnoty jste posadili na řeku vznikání; co věřící lid přijímá za dobro a zlo, prozrazuje mi starou vůli k moci. 

Vy jste to byli, vy nejmoudřejší, kdož jste takové hosty posadili do tohoto člunu a kdož jste jim dali třpyt a hrdá jména - vy jste to byli a vaše vládnoucí vůle! 

Teď řeka dále unáší váš člun: nemůže jinak. Málo záleží na tom, zda zlomená vlna se zpění a hněvivě se vzepře proti kýlu. 

Není řeka vaším nebezpečenstvím a koncem vašeho dobra i zla, vy nejmoudřejší: nýbrž jest jím ona vůle sama, vůle k moci, – nevyčerpaně plodící životní vůle. 

Byste však chápali mé slovo o dobru a zlu, řeknu vám ještě své slovo o životě a o rázu všeho živoucího. 

Po stopách živoucího jsem šel, šel jsem cestami největšími a nejmenšími, bych poznal jeho ráz. 

Stonásobným zrcadlem jsem zachycoval alespoň jeho pohled, když měl zavřená ústa: aby ke mně promluvilo jeho oko. A jeho oko mi mluvilo.

Kdekoli jsem však nalezl něco živoucího, tam jsem též zaslechl mluvit o poslušnosti. Všechno, co žije, poslouchá. 

A toto jest druhá věc: kdo sám sebe neumí býti poslušen, tomu se rozkazuje. Tak tomu jest u všeho živoucího. 

Toto pak je třetí, co jsem zaslechl: že rozkazovati je těžší než poslouchati. A nejen, že rozkazující nese břímě všech, kdož poslouchají, a že ho toto břímě snadno rozdrtí: – 

I pokus a odvážný kousek jsem objevil v každém rozkazování; a jestliže cos živoucího rozkazuje, vždy samo se dává v sázku. 

Ba i tehdy, rozkazuje-li samo sobě: i tu ještě pyká za to, že rozkazuje. Jeho vlastní zákon z něho nevyhnutelně učiní soudce a mstitele i oběť. 

Jak že se to děje! tak jsem se sebe ptal. Co to jest, co přemlouvá vše živoucí, aby bylo poslušno a rozkazovalo a i rozkazujíc ještě osvědčovalo poslušnost? 

Slyšte mi teď mé slovo, vy nejmoudřejší! Zkoumejte je vážně, zdali jsem životu samu se vplížil do srdce a až do kořání jeho srdce! 

Kde jsem nalezl něco živoucího, nalezl jsem vůli k moci; ba i ve vůli sloužícího jsem nalezl vůli, býti pánem. 

By slabší sloužilo silnějšímu, k tomu je přemlouvá jeho vůle, která zase chce býti pánem nad něčím ještě (...)

(......)