Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O VELKÝCH UDÁLOSTECH.

Je v moři ostrov – nedaleko Zarathustrových blažených ostrovů – a na něm neustále vychází kouř z ohnivého vrchu; o tom ostrovu říká lid a říkají obzvláště staré ženštiny z lidu, že jest postaven jako skalní balvan před bránu podsvětí: ohnivým vrchem pak že vede úzká cesta dolů k oné podsvětní bráně. 

Právě onoho času, kdy Zarathustra dlel na blažených ostrovech, stalo se, že zakotvila loď před ostrovem, na němž stojí kouřící vrch; a mužstvo lodi vystoupilo na souš, by střílelo králíky. O polednách pak, kdy kapitán a jeho družina byli zase již pohromadě, náhle viděli, kterak se jim vzduchem blíží muž; a zřetelně se ozval hlas, volající: „je čas! Je nejvyšší čas!“ A jak jim postava byla nejblíže – přelétla však rychle jako stín, směrem k ohnivému vrchu – tu v největším zděšení poznali, že to jest Zarathustra; neboť všichni, s jedinou výjimkou kapitána, ho již znali, a milovali ho, jak miluje lid: tak, že rovnými díly jsou pospolu láska i ostych. 

„Hleďme! pravil starý kormidelník, to Zarathustra letí do pekel!“ –

V týž čas, kdy tito lodníci přistáli u ohnivého ostrova, kolovala pověst, že Zarathustra zmizel; a na otázky, kde jest, odpovídali jeho přátelé, že v noci vstoupil na loď, aniž řekl, kam odcestuje.

Tak povstal neklid; a po třech dnech přidružilo se k tomuto neklidu vypravování lodníků – a teď říkal všechen lid, že si pro Zarathustru přišel ďábel. Jeho žáci se sice smáli této povídačce, ba jeden z nich řekl: „spíše bych věřil, že si Zarathustra přišel pro ďábla“, Ale v hloubi duše byli všichni plni starosti a touhy: i byla jich radost velká, když se pátého dne Zarathustra zjevil mezi nimi.

A toto jest vypravování o Zarathustrově rozmluvě s ohnivým psem:

Země, tak pravil, má kůži; a tato kůže má choroby. Jedna z těchto chorob sluje na příklad „člověk“.

A jiná z těchto chorob sluje „ohnivý pes“: o něm se lidé již mnoho nalhali a mnoho si o něm nalhávati dávali.

Bych vybádal toto tajemství, plul jsem přes moře: a viděl jsem pravdu nahou, věru! byla bosa až po krk.

Ted vím, jak se to má s ohnivým psem; i se všemi těmi vyvrženými a převratnými ďábly, jichž se nebojí jen staré ženštiny.

„Vylez, ty ohnivý pse, ze své hlubiny! zvolal jsem, a přiznej se, jak hluboká je tato hlubina! Odkud pochází, co tu svým funěním metáš do výše?

Hojně se napájíš z moře: to prozrazuje tvá přesolená výmluvnost! Věru, na psa hlubin béřeš svou potravu až příliš s povrchu!

Mám tě nanejvýše za břichomluvce země: a vždy, kdykoli jsem slyšel mluviti převratné a vyvržené ďábly, nalezl jsem je rovny tobě: byli nasoleni, prolhaní a plaší.

Dovedete řváti a popelem zatemňovati! Jste nejvelkohubější z velkohubých a s dostatek jste se naučili umění, jak bahno usmažiti do žhavá.

Kde jste vy, tam jistě je na blízku bahno a mnoho plísňovitého, skrýšovitého, zabořeného: to chce na svobodu.

„Svoboda“, tak řvete nejraději všichni: já však jsem si odnavykl víru ve „velké události“, jakmile je kolem nich mnoho řvaní a (...)

(......)