Friedrich Nietzsche

TAK PRAVIL ZARATHUSTRA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O NEVÍTANÉM BLAŽENSTVÍ.

S takovými hádankami a hořkostmi v svém srdci jel Zarathustra přes moře. Ale když ujel čtyři dni cesty od blažených ostrovů a od svých přátel, tu již zdolal všecek svůj bol –: vítězně a pevnýma nohama zase stál na svém osudu. A tehdy Zarathustra promluvil takto k plesajícímu svému svědomí:

 

Sám jsem opět a sám chci býti, sám s čistým nebem a volným mořem; a opět jest kolem mne odpoledne. 

Odpoledne jsem po prvé kdys nalezl své přátele, odpoledne též po druhé: – v onu hodinu, kdy všechno světlo tichne. 

Neboť co blaha je ještě na cestě mezi nebem a zemí, to si v onu hodinu za přístřeší hledá světlou duši: vždyť všechno světlo štěstím se teď ztišilo. 

Ó mého života odpoledne! Kdysi též moje štěstí sestoupilo v údolí, přístřeší si hledat: tu nalezlo tyto otevřené pohostinské duše. 

Ó mého života odpoledne! Čeho jsem se všeho nevzdal, abych jedno měl: abych měl tuto živoucí osadu svých myšlenek a toto jitřní světlo své nejvyšší naděje! 

Druhy a děti své vlastní naděje hledal kdysi tvořící: a hle, ukázalo se, že jich nemůže nalézti, leda že si je teprve stvoří. 

Tak jsem uprostřed ve svém díle, k svým dětem jda a od nich se vraceje: pro své děti je Zarathustra povinen sám sebezdokonaliti.

Neboť z hloubi duše milujeme pouze své dítě a dílo; a kde jest veliká láska k sobě samotnému, tam je znakem těhotenství: tak jsem to nalezl.

Ještě se mi zelenají mé děti v svém prvém jaru, blízko u sebe stojíce a společně kláceny větrem – ty stromy mého sadu a nejlepší mé prsti.

A věru! Kde takové stromy pospolu stojí, tam jsou blažené ostrovy.

Ale jednou je vysadím a každý z nich postavím zvláště: aby poznal samotu a vzdor a opatrnost

Uzlovitě a zkřiveně a s ohebnou tvrdostí nechť mi pak ční na břehu moře, živoucí maják nepřemožitelného života.

Tam, kde se bouře vrhají do moře a kde chobot pohoří pije vodu, tam nechť každý jednou bdí na stráži ve dne a v noci, aby sám byl zkoumán a poznán.

Poznán budiž a zkoumán, zda mého jest rodu a původu, – zda jest pánem dlouhé vůle, zda jest mlčelivý i když mluví, a zda se poddává tak, že dávaje béře: –

– aby se jednou mým druhem stal, jenž spolu se Zarathustroú tvoří a spolu s ním slavnost slaví-: aby se stal tím, jenž mi moji vůli píše na moje desky: k dokonalejšímu dovršení všech věcí.

A pro něj i pro ty, kdož jeho druhu jsou, jsem já povinen sám sebe zdokonaliti: proto se teď vyhýbám svému štěstí a nabízím se všemu neštěstí – abych já byl poslední zkouškou zkoumán a poznán.

A věru, byl čas, abych šel; a poutníkův stín i nejdelší chvíle i nejtišší hodina – to vše mi domlouvalo: „je nejvyšší čas!“

Vítr mi foukal klíční dírkou a řekl: „Pojď!“ Dvéře se mi lstivě rozskočily a řekly: „Jdi!“

Já jsem však ležel připoután řetězem lásky k svým dětem: touha, touha po lásce mi nalíčila tato osidla, abych se stal kořistí svých dětí a v nich se ztratil.

(...)

(......)